Již delší dobu nás tito nezvaní vetřelci trápili. Chilli papričky na základě jejich napadení hodně trpěly, nekvetly a postupně shazovaly listy a to tak důkladně, že nakonec úplně všechny. Zaručených návodů a rad jak proti těmto škůdcům, je na internetu plno, stejně jako prostředků (ať už biologických či chemických). Nic však nepomáhalo spolehlivě a vždy zůstalo na rostlinkách pár mšic, které stačily k rychlému vytvoření nových hnízd a viditelně i k jejich většímu počtu. Jakoby se mšice bránily vyhynutí na tomto světě a v panice zesílily své přírůstky.
V nastalém zoufalství, jsem si ještě vzpomněla na jeden způsob, kterým jsem kdysi úplně (a dlouhodobě úspěšně) zlikvidovala puklice na oleandru. A ten kupodivu fungoval i na mšice, ze všech těch dosud koupených a doporučovaných ekologických prostředků, nejvíce.
Namočila jsem papričku (kořeny vzhůru – takže celá nadzemní část rostliny byla pod hladinou) do kýble s vodou, s přidáním trochy Jaru a tekutého mýdla coby smáčedla. Po cca hodinové koupeli, byly mšice utopené a my slavili úspěch.
Předčasně! Bohužel, za pár dní (tedy přesněji - za dva dny), se najednou objevily znovu. Zřejmě zůstaly zalezlé někde v hlíně, na květináči nebo některé z nich obalila vzduchová kapsa, nevím.
Hledali jsme tedy další, čistě přírodní, řešení. A pak jsme na to přišli! Kdo je tím pravým predátorem mšic v přírodě? No jasně – naše beruška. Že nás to nenapadlo dřív!
Jelikož nám někdy v listopadu zalezly ty kousavé „americké beruny“ do baráku, aby zde přezimovaly, nabízela se nám tato přírodní metoda vymýtání mšic přímo sama a jevila se jako velice jednoduchá.
K jaru, když se u nás bydlící „beruny“ pomalu budily ze zimního spánku a začaly nám lézt houfně po okně v ložnici, začali jsme pracovat na jejich přemístění na napadené rostliny v kuchyni. Bylo nám úplně jedno, jestli máme naši "českou" sedmitečnou krásku nebo její "americkou" či "asijskou" dravější příbuznou, která se bohužel také dokonce postarala o snížení počtu těch "českých". Mšice chutnají zkrátka všem...beruškám.
Řešení se tedy zdálo se na světě, ale aby beruška fungovala, zjistili jsme, že nejsložitější ze všeho je - správně ji odchytit, aby se NEVYDĚSILA.
Nevím, jestli máte nějaké zkušenosti s odchytem berušek či jejich vyděšením :), ale přemluvit se nedají a přesto je důležité, aby sama beruška chtěla na předmět, kterým ji chcete donést ke zdroji potravy, vlézt z vlastního rozhodnutí. Když ji totiž vyplašíte, a věřte, že to není vůbec těžké, po přenesení bude jen zběsile běhat po rostlině, a co nevidět odletí "do bezpečí".
Pokud tedy beruška sama dobrovolně vleze na vaši "přepravku", stačí ji jen umístit do blízkosti mšic a máte z většiny vyhráno. Okamžitě začne s hostinou. Bohužel, i když zběsile brázdí po rostlince, coby nepříčetný zabiják, nemá v honbě za potravou žádný systém a úplně vynechává několik listů a větviček. Některé vůbec neprohlíží zespodu, zato na jiné leze snad 100x za všech stran. Pro nervy jsme jejich pozorování museli přerušit a po několika hodinách jít nakonec berušku přemístit. Dokonce jsme byli nuceni donést její další kolegyně, jako posilu na okolní větvičky.
Za den však bylo dokonáno a papričky začaly rychle prosperovat. Nasadily nové lístky a brzy potom i květy, které dokonce v pohodě odkvetly a ukázaly se malé plody.
Možná, že řada z vás si už na začátku položila zásadní otázku:
"A kde mám sakra tu berušku shánět?"
Proto, kdyby někdo chtěl, můžeme pronajmout, za mírný poplatek, už vycvičené „beruny-predátorky“ :).