Za komunistů bylo líp?
„Tak mi teda řekněte - co bylo dřív tak špatný, oproti dnešní uspěchaný době?“
„Lidem vadila nesvoboda a …“
„Prosím vás…nesvoboda…,“ přerušila paní Pavlíčková rázně svou sousedku a mávla rukou na důkaz protestu. „Koho to dneska zajímá! Lidi se už nabažili tý možnosti někam svobodně vyrazit do ciziny. Jenom se sem, tím zbytečným cestováním, zavlekly ty strašný nemoci. To za komunistů nebylo.“
„To je možné, ale je hezké vyrazit si kamkoliv k moři a nemuset se doprošovat, jestli tam smím.“
„Ježíši, a kolikrát jste si asi vyrazila, co? Máte na to, paní Nováčková?… Máte?“
„Nemám.“
„Tak vidíte.“
„Ale mám možnost!“
„A co je vám to platný, že? K čemu je vám ta pitomá možnost, když ji stejně nevyužijete. A když se máte hůř než dřív?… Musela jste například dříve tak počítat, aby vám vyšly peníze po celej měsíc?“
„To ne. Máte pravdu, všechno je drahý až hrůza.“
„No vidíte a u doktora jste taky za komunistů neplatila a obě vaše děti krásně vystudovaly zdarma vysoký školy.“
„To je fakt. Dneska bych na to ani neměla. Asi by studovat moc dlouho nemohly.“
„To nemohly. Nevím, jak byste to teď sama utáhla. No, a co ta vaše nemoc?“
„Ani mi nemluvte, měla bych s tím jet do lázní, ale nemůžu. Nevyšla bych. Na pojišťovnu to nejde a ….“
„…a nejste v horních vrstvách, že? Jo, milá zlatá, lázně jsou dneska jen pro ty bohatý…a ještě pro cizince. Kdepak my, důchodci. Na nás se už ani nekouká. My máme odžito a jsme pro stát už jen přítěž. Už jenom tím důchodem…Jako, že nám ho musejí vyplácet,“ přesněji vysvětlila své sousedce, myslíc si, že ji nějak špatně chápe.
„No, ono je těch důchodců asi už moc…“
„Prosím vás, moc,…to aby nás hned po dosažení důchodového věku zastřelili, ne?… Špatně hospodaří se státníma penězma, to vám povídám, špatně!“
….
„A to ani nemluvím o tom, co se teď všude děje,“ pokračovala paní Pavlíčková, když její sousedka nereagovala a odmlčela se.
„Co se děje, paní Pavlíčková?“
„Ta kriminalita všude, ty feťáci a teroristi. To dřív nebylo. Bála jste se dřív vyjít večer jen tak ven? Ne, že jo! A zamykala jste branku? Taky ne! Já vám něco povím, paní Nováčková, dřív bylo bezpečnějc. Děti šly do školy a nic se jim nestalo. Chodily si hrát samotný na hřiště a nic se jim nestalo. Žádnej úchyl na ně nečíhal a nikdo je netahal do auta, aby je v lese zabil. To je ten svět, který si lidi odzvonili klíčema? Jo,…kapitalizmus chtěli, tak ho mají. Se vším všudy. S nezaměstnanýma, s chudákama, s feťákama, s kriminalitou a hamižnejma kapitalistama. Jo, a to víte, co se děje? Dozvěděla jsem se, že u nás v ulici je už deset vykradenejch bytů a pět domů. Prý chodí dva v kapuci a vloupávají se klidně ve dne, i když jsou lidi doma. Jeden z nich je prej feťák. Dokonce se s nima i jedny lidi honili po domě. Domácí byli v patře a ty dva to dole klidně vykrádali. A policie nic. To je, co? Aby se člověk bál i doma a za bílýho dne.“
Paní Pavlíčková se vyčerpaně opřela a na chvíli zmlkla. Toho využila paní Nováčková, která rukou pevněji sevřela nákupní tašku.
„No, ale přeci je i něco pozitivního, ne? Třeba plné obchody. Ovoce a zeliny co hrdlo ráčí…“
„A koupíte si všechno, na co máte chuť?“ reagovala sousedka ihned a opět se napřímila.
„Nekoupím, je to drahé a tak se na to všechno ovoce chodím alespoň dívat. Je tak cizokrajné…tak neznámé… a já stejně vůbec nevím, jak bych ho jedla.“
„Tak vidíte. Ani si to nekoupíte a tak je to pro vás k ničemu. Pro takové jako jsme my dvě, milá paní, tahle doba vlídná není. To vám, paní Nováčková, povídám.“
Paní Nováčková si povzdychla. Je to pravda. V tašce má svoje obvyklé dva pomeranče a čtyři jablka. Dnes si však trochu přilepšila a přidala jeden květák a kilo brambor. Bude mít dobrý oběd. Vlastně tři. Rozdělí si to a pak nebude další dva dny muset vařit.
Rozhlédla se po okolí. Prokouklo to její rodné město, jen co je pravda. Nové fasády, čisté a opravené ulice a parčíky. Jen ty lidi. Jakoby se změnili. Neustále spěchají, mračí se, neprohodí slovo. Jako začarovaní. Vyzařuje z nich nespokojenost. Ale proč? Vždyť to chtěli, vždyť si ten strašný kapitalismus vyzvonili tenkrát na Václaváku.
Tak proč nejsou spokojení?
Alena Pekařová
Vážení přátelé a (ne)vážení nepřátelé,
tak jsem se konečně rozhodla! Nebylo to hned, zrálo to pomalu, ale dozrálo (myslím) v pravý čas. Končím zde na blogu iDnes. Důvod? Špatně snáším ty zde neplodné diskuze, urážky a hádky o ničem.
Alena Pekařová
Jak ekologicky na mšice.
Potíže se mšicemi zná snad každý pěstitel čehokoliv. Pokud jsou venku na růžích, je to jednoduché – růže nejíme a tak bez váhání použijeme doporučený a zakoupený sprej. Tedy chemii. Něco jiného je, pokud se vám kolonie mšic usídlí na chilli papričkách pěstovaných celoročně na kuchyňském okně.
Alena Pekařová
Ostrov
Ta loďka se pohybovala souhlasně s obrovskými vlnami a vyděšená posádka se držela „zuby nehty“ všeho, co jen měla v dosahu. Již dávno nebyla tato plavba dovolenkovou kratochvílí. Již dávno se změnila v děsivou a život ohrožující.
Alena Pekařová
Už je to tady!!!
Vážení, dovolte mi jen krátké oznámení. Tak „už je to tady“ a nikdo nám to již nevezme.
Alena Pekařová
Psí záhada
Ten článek v magazínu „Víkend“, mě zaujal natolik, že jsem v paměti pátrala, zda jsem něco takového také nezažila.
Alena Pekařová
Kravata
„Jo, a potřebuju novou kravatu,“ ozvalo se z koupelny, kde se holil mladý muž. „Ale, miláčku, vždyť jich máš plno ve skříni a tak přece ...“
Alena Pekařová
Já a metro
ANO, přiznávám se, jsem ženská z vesnice. A jako taková, musím být nutně Pražáky označená jako - bába z Buranova. Ne, necítím se trapně. Nemůže být každý z velkoměsta, ale ...
Alena Pekařová
Kouzelná kniha
Kouzelnou knihu má možnost poznat a přečíst úplně každý! Nevěříte? A přesto je to pravda.
Alena Pekařová
Kde to jenom vzali?
Dnešní ráno jsme, tak jako jindy, pustili rádio, na kterém máme nastavenou svoji oblíbenou stanici. Mimo jiného jsme se dozvěděli, že včerejší den - 19. ledna 2015, byl označen za nejhorší den v letošním roce.
Alena Pekařová
Hlavně, že si můžeme hrát
Jeli jsme zase jednou okolo té nádhery za dlouhým plotem. Předpisově sestřižený trávník nejzelenější ze všech v okolí, cesty, vlny v terénu, kopečky, kopce, potoky, jezírka a větší jezero s ostrůvkem. U toho samozřejmě stoprocentní obslužnost, aby se těm, kdo na to mají, mohlo splnit kdejaké přání. Prostě skoro vše, co hrdlo a tělo ráčí. Takový malý ráj na Zemi.
Alena Pekařová
Šedý mrak
Již delší dobu s tím zápasila sama. Bránila se, jak se dalo, kupovala v lékárně všechno, co jí tam nabídli a začala to užívat, vždy s novou nadějí. Po pár dnech však vždy musela uznat, že všechno přicházelo „v niveč“. Bylo jí čím dál hůř.
Alena Pekařová
Proč ho strašíte?
Autobus měl přijet přibližně za tři minuty a po chodníku se ještě loudavě přibližovala hlasitá trojice. Tedy ona, on a ono. Vypadalo to, že pojedou do města se mnou.
Alena Pekařová
Dopis
Stará paní sešla opatrně schody a po cestičce z písku, došla k vrátkům. Odemkla poštovní schránku, umístěnou ve středu branky, a nakoukla dovnitř. Tiše si vzdychla a vydala se pískovou cestou zpět. Obtížně vyšla schody, přidržujíc se jednou rukou zábradlí a druhou svírajíc hůl. Tiše za sebou zavřela vstupní dveře.
Alena Pekařová
Hvězda
„Kubíku, tak nám to jede až za půl hodiny. Vydržíš tady čekat nebo půjdeme ještě do parku?“ obrátil se starší pán na malého, asi pětiletého klučinu. „Počkáme tady, dědo. Nechci do parku. Budu koukat na auta.“
Alena Pekařová
Proč to nefunguje?
Možná se to už stalo i někomu z vás. Možná je to jejich normální chování. Možná jsem ojedinělý případ. Nevím. Každopádně jsem byla velmi rozčarovaná a měla jsem strašnou chuť někomu osobně vysvětlit, jak by to mělo správně chodit.
Alena Pekařová
Proč je mi smutno na Silvestra
Zkusili jste si někdy vyjít na Silvestra ven do noční zahrady a jen tak v tichosti tam postát? Ne? Pak asi nepochopíte ten můj smutek nad lidským a hlučným vyjádřením silvestrovského veselí.
Alena Pekařová
Proč si nedat třeba amarouny?
„Tak, a je po Vánocích,“ konstatoval syn s pohledem upřeným do lednice. Ne, že by byla prázdná, ale trochu přece jen zhubla. „Ty máš hlad?“ zeptala jsem se spíš jen proto, aby řeč nestála. Byly dvě hodiny odpoledne a po docela vydatném obědě hlad mít ještě nemohl. „Ne, jen mám na něco chuť.“
Alena Pekařová
Proč si nepopřát – aneb jsem tady nová
Nevím ještě, jak to tady na blogu všechno chodí a funguje. Jsem nová (od letošního léta) a jako nováček se tady teprve pomalu rozhlížím. Ale přece jen jsem již na něco důležitého přišla a podle toho se začínám i chovat a zařizovat.
Alena Pekařová
Proč se tak chovají?
Když mi tu příhodu vyprávěl, přepadl mě velký vztek na celý ten nespravedlivý svět. Proč se někteří chovají tak bezohledně, tak agresivně a tak hnusně? Proč schválně kazí náladu ostatním a pak se ještě hrozně diví, že nejsou mezi lidmi oblíbení?
Alena Pekařová
Zvoneček
Začalo to všechno úplně nevinně a to tím, že Lojza našel zvoneček. Tak, jako každé sobotní ráno, se vydal na svá známá místa do lesa. Vykračoval si to s košíkem a s novým narozeninovým houbařským nožem a ......najednou ho za pařezem uviděl. Byl tam, chudák malý, zapadlý v mechu a trochu kovově svítil.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
- Počet článků 106
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 752x