O cuketách

Cuketa je v celé naší rodině velice oblíbená a nikdy ji nesmím zapomenout nasít.

Po letitých zkušenostech však seji do vyhnojené půdy pouze dvě cuketová semena, a to co nejdříve, aby bylo dost úrody ještě před nástupem podzimních mrazů. Plodilo by to totiž i dál, kdyby nenastoupila zima. V začátcích klíčení a růstu je však nejdůležitější (hlavně u nás) ochrana mladých sazenic před slimáky a to až do té doby, než mají pravé listy. Ty pak již slimákům nechutnají, asi proto, že jsou chlupaté. Po zasetí pak stačí rostliny pouze zalívat každý den (pokud tedy zrovna neprší). Ani se nemusí plít a okopávat. Udělají si totiž pod listy kryt, který neumožní růstu plevelu. A tak jsou pak již skoro bez údržbové. Pouze se sklízí úroda.

Při setí semen však musím odolat nutkání vysít jich více. Nesmím to přehnat, i kdyby se to přímo nabízelo a lákalo. Opravdu se to nedá pak sníst a měli bychom problém s nadbytkem. Alespoň my určitě, protože si necháváme cuketu  narůst do většího rozměru. Nesklízíme je tak ve velikosti, kterou nyní nabízejí obchody. Jsou sice v této velikosti lahodnější, neloupou se a jí se i se semeny, ale my chceme hlavně z jedné cukety udělat moučník i oběd, a aby zbylo i na svačinu. Což nám pak jedna veliká cuketa bohatě zajistí. A levné jídlo je na světě. Také je v této vyzrálé podobě cuketa velmi snadno skladovatelná a vydrží až do února následného roku. Máme tedy naši vlastní cuketu k obědu nebo večeři i v zimě.    

Ale ke všemu tomuto poznání jsem dospěla až po letech. Začínala jsem s jejich pěstováním jako s novinkou. Doma jsme nic takového neměli a moji rodiče si již pak na cuketu nikdy nezvykli.

Cukety jsem tedy začala pěstovat až později, kdy byly (jako novinka) propagovány v televizi a v časopisech. Zkusila jsem – neznalá výsledku – tehdy nasít asi šest semen a čekala na výsledek. Byl opravdu obrovský!  A to doslova! Ujmulo se vše a rychle se to rozrůstalo na všechny strany. Myslela jsem, že nás to převálcuje. Převálcovalo to tedy alespoň vše, co jsem na záhoncích měla a stále to nasazovalo na další a další plody.

Naučila jsem se tak velice rychle cukety zpracovávat na všechny možné způsoby. Koupila jsem si knížku a dělala cuketové moučníky, cuketové obědy i večeře. Co zbylo, snědlo se i studené ke svačinám. Přidávala jsem cukety i do knedlíků a dělala cuketové zelí.

Plno cuket jsem rozdala, ale protože to bylo nové, nebyl takový zájem. Navíc sousedka přes silnici, která cukety pro svou rodinu také často dělá (a milují je), si v té době ještě pěstovala svoje a měla jich také nadbytek.

Najedli jsme se tedy cuket až dost, ale je zajímavé, že se nepřejí. Je to s nimi asi jako chlebem.  Tak si tedy nyní po letitých zkušenostech můžu s klidem zapsat:

Cuketa a chléb se nikdy nepřejí!

Cukety však moc vitamínů nemají, zato jsou bohaté na vodu a s tím se musí při přípravě pokrmů počítat. Případně je nechat „vypotit“ alespoň jednu hodinu a pak vodu několikrát slívat. Ale i tak se velkého množství vody nedá zbavit. Pokud se chystáte dělat cuketu na slaný způsob, je dobré ji před vypocením osolit. Voda se pak snáze uvolňuje. Ale naštěstí, v receptech pokrmů z cuket, se s tím již počítá a pokud je třeba se vody zbavit, je to tam uvedeno. Pokud to recept dovoluje, vody se nezbavujeme. Lidem je totiž voda z cuket prospěšná, jednak pro doplnění tekutin, jednak z důvodu přítomnosti trochy minerálních látek, sacharidů a bílkovin. Cukety také obsahují dostatek vlákniny, která příznivě ovlivňuje trávení.

Cukety prý působí i mírně proti rakovině.   

To se však tvrdilo hlavně v době, kdy se vehementně propagovaly. Pak jsem to již neslyšela. Tak nevím.

Nejlepší vlastností cuket je to, že mají obrovskou přizpůsobivost. Ochotně na sebe berou libovolnou chuť připravovaného jídla. Mohou se z nich tedy dělat pokrmy sladké i slané. Ve všem, kam je přidáme, jsou lahodné, jemné a úplně úžasné. Naše rodina si po různých zkušebních receptech, vybrala čtyři favority, a když doma řeknu, že si uděláme cuketu, nejprve chtějí koláč a pak se dlouho rozhodují, zda řízky, nádivku nebo těstoviny. Také je napadlo, že by to chtěli vše najednou, aby pak nelitovali, že přišli o jiný druh pokrmu.