O architektonickém návrhu zahrady

Tak ten jsem si nikdy nenechala zpracovat. Protože mě však tato práce velmi baví, udělala jsem si kurz bytové a zahradní architektury. V závěrečné práci bylo za úkol (mimo jiné) zpracovat také architektonický návrh nějaké libovolné zahrady a tak jsem toho využila a udělala jsem ho na naši zahradu. Zakreslila jsem již vytvořená zákoutí a dodala tam to, co bych v budoucnu chtěla realizovat. Chtěla jsem vědět, co by naší zahradě řekl zahradní  architekt. S velikým napětím jsem pak čekala na zhodnocení, které prováděla paní Ing. Arch., o to, to pak bylo pro mě vzácnější. Dopadlo to nad očekávání velice dobře. Vůbec žádná výtka, jen chvála. Jediné, co bylo hodnoceno trochu negativně, to byla pracnost údržby. Ale já to tak chtěla. Stále se chci hrabat v zemi a jsem nešťastná, když je vše hotovo. To pak vymýšlím změny a předělávky a prostě blbnu.

Baví mě také dělat architektonické návrhy na cizí zahrady, tak různě lidem radím. Při našich cestách a letních výletech se ráda dívám lidem do zahrad (asi je to neslušné, ale já si nemohu pomoct – je to pro mě droga) a v duchu opravuji chyby a vše předělávám.

Jak já bych byla šťastná, kdybych pracovala jako zámecký zahradník. Toho prostoru a možností. Těch nádherných vysokých stromů, které se nemusí prořezávat a stříhat a můžou růst tak, jak chtějí. Ta nádhera volnosti, vzdušnosti a prostoru. Proč jen jsem se nenarodila dříve – tak za Habsburků. Na sto procent bych se ucházela v nějakém zámku o službu do zahrady. Jo, to by byl život. Celé dny v krásné zahradě a v zimě v zámeckém skleníku. Ach jo! To bych se nadechla ….

No, … tak si uděláme na zahradě alespoň zahradní ráj, když nemůžu mít tu volnost a rozlohu zámeckých zahrad.

A jako v ráji se na zahradě cítím, tedy vlastně jsem se cítila. Ono mi to totiž už trochu zevšednělo, jak tam znám každý kámen. A to doslova. Stačí, když ho někdo někam posune a poznám to. Jaká je na to léčba? Opět předělávat … no, a to už pak zase začínám blbnout. Okolí mě v tomhle vůbec nechápe:

„Proč to zase předěláváš, vždyť je to dobrý, ne?“

„Proč si raději neodpočineš? Máš snad málo práce?“

„Pojď si raději sednout, jak můžeš v tomhle vedru vůbec něco dělat?“

Mladší syn je více kritický, ten to říká jinak:

„No, to to teď vypadá! Chudák, tak krásně si rost a teď přijdeš ty!“ (Tím chudákem myslí stromek, který upravuji řezem nebo stříháním tvaruji.)

„Ten kámen se sem nehodí“

„Sem to nedávej, tady neprojedeme sekačkou“

„Kdybys to rači nechala, tak jak to bylo.“

Často si ho tedy (remcala jednoho) beru jako poradce a nejraději s ním nově umísťuji původní kameny (předělávám to k lepšímu):

„Mišu, tak jak ten kámen dáme? Co takhle?“

„To je blbý, ten tady trčí do cesty a někdo si na něm ukopne palec. A ty budeš první.“

„Tak co takhle, to by snad šlo a navíc se mi tady otevře nový prostor.“

„A to ne, tady má takovou divnou hranu, to je vidět, že se to vyštíplo.“  

„A teď? Co tohle?“

„No, vidíš, takhle to bylo před tím. Tak to tak nech a nevymejšlej změny.“

No, není ta naše spolupráce tvůrčí? Alespoň v tom, že si protáhnu svaly na rukou, než ten kámen několikrát převrátím, abych ho pak zase po tomto tělocviku usadila tak, jak původně byl.

S mým synem se opravdu na zahradě nenudím. Jednou jsem zase „přetvářela“ a seděla jsem „na bobku“, když za mnou přišel. Nic jsme neříkali a on po chvíli najednou:

„No co zase?“

„Co? Vždyť nic neříkám!“

„Aha, tak to asi štěkal někde pes. Já slyšel nějaký ňach … ňach a myslel jsem, že mi zase nadáváš.“

Co na to říct? To se nedá nijak komentovat. Oba jsme se rozesmáli tak, že jsem měla po práci.

Ale teď trochu vážněji. A poučněji, abyste z toho také něco měli.

Zásady zahradní architektury, jak jsem si je praxí ověřila:

1. Vždy si musíte udělat návrh na papír.
2. Zakreslete i světové strany, sousedy, silnice, častý směr větru.
3. Napište si co vše chcete na zahradě mít (např. dětské hřiště, zeleninové záhony, sušák, atd.)
4. Napište si seznam rostlin, keřů a stromů, které si tam přejete mít. Nepřehánějte, spíše ubírejte a pečlivě vybírejte. Zjistěte si také velikost dospělých rostlin a stromů.
5. Při výběru vezměte však v úvahu složení půdy.
6. Do návrhu zakreslete veškeré stavby na zahradě a také stromy a keře, které se nechají stát.
7. Namalujte si tvar budoucí výsadby, trávník, další drobné stavby (pergolu, dětské hřiště, bazén, skleník, sušák prádla), zeleninovou a bylinkovou zahrádku.
8. Uvědomte si, kde je stín a kde slunce, odstiňte se od sousedů a silnic.
9. Vyberte ze seznamu stromy a keře a zakreslete je do míst pro výsadbu. Pozor na zastínění pozemku!
10. Stromy umístěte dozadu a doplňte před ně keře.
11. Doplňte dalšími rostlinami.
12. Nepřeplňujte! Vše zvětší svůj objem.
13. Snažte se spíše vše orientovat na hranice pozemku (pokud bude nutná domluva se sousedem – snažte se mu vyjít vstříc a vše přehodnoťte).
14. Pozor na sousedy! Vždy se snažte domluvit! Největší neštěstí pro bydlení v domě se zahradou je nepřátelství se sousedem.  
15. Nechte si větší plochu pro trávník – bude se pak zdát vše větší a vzdušnější.
16. Pokud budete dřevěné konstrukce natírat barvou, dávejte si pozor na to, že nesmíte v celku překročit 3 barvy (včetně domu, oken a vlastně všeho co máte vidět z venku).
17. Pokud si budete dávat novou dlažbu, dejte si práci s výběrem barvy (viz bod 16) a uvědomte si, že na ni budete koukat až do smrti. Brzo se okouká a výrazné barvy vás budou časem štvát.Vybírejte přírodní zemité barvy.
18. Vše děláte pro sebe a ne pro ukázku návštěvám, musí se to líbit hlavně vám!
19. Dělejte vše s láskou! Jak k osobám se kterými bydlíte, tak k přírodě. Buďte šetrní!
20. Největší radost vám udělají rostliny, které si sami vypěstujete.
21. Nezapomínejte zalévat!   

Tak to by bylo zhruba vše. Je to jednoduché ne? Nepotřebujete ani zahradního architekta. Zahrada se bude všem líbit a budete se v ní cítit jako v ráji. Vždyť jste si ji vytvořili hlavně tak, jak to vyhovuje vám a vaší rodině.