Pátek 27. května 2022, svátek má Valdemar
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pátek 27. května 2022 Valdemar

Kouzelná kniha

28. 01. 2015 14:52:42
Kouzelnou knihu má možnost poznat a přečíst úplně každý! Nevěříte? A přesto je to pravda.

Každý z nás se s ní jistě setkal během dětství a nedá na ni dopustit. Možná, že z ní i zná některé statě nazpaměť a přeříkává si je v době, kdy je mu ouvej. A ono to kupodivu alespoň trochu zabírá. I proto je to kniha kouzelná. Pravda, pro každého je to jiná. A každý jen tu svou, má za jedinou. Tu jednu jedinou, která ho provázela dětstvím, a navozovala v něm pocity štěstí a lásky.

Já jsem si to ověřila i u svých dětí. Když například prvorozený syn dozrál do dostatečného stádia vnímání okolního světa, nakoupila jsem mu hodně prvních leporel, která jsou pro dítě vstupenkou do světa knih. A on si sám vybral tu svou jedinou - „O veselé mašince“. Její krásně zpracované a ilustrované tvrdé stránky se pak od té doby staly naším věrným společníkem. Nemohli jsme se bez ní obejít ani při jídle, ani při procházce venku. To, že se samozřejmě stala součástí i našeho večerního ukládání do postýlky, snad ani nemusím psát. Prostě to byla ta jedinečná „kouzelná kniha“, která syna naprosto a dokonale zaujala. A to tak silně, že ji za mnou nosil ve všech možných i nemožných chvílích, ve kterých jsem mu nemohla číst. Ale stačilo se krátce kouknout na obrázek, který byl zrovna aktuální a již jsem mu mohla „číst“, i když jsem zrovna míchala něco na plotně. Jen kouknout ... aha... jsou tam dvě postavy fešných děvčat – blondýnky a černovlásky, které oblečené v uniformě svírají kleštičky na lístky. A už jsem mohla zpaměti odříkávat:

„Dvě průvodčí má náš vlak, Mařenku a Anduličku. Mařenka je kterápak? Mařenka má důlek v líčku. Kleště nosí cvaky cvak, Andulička taky tak.“

Otočilo se pár tlustých stránek a dětský prst se zabořil na dalším obrázku. Aha, je noc a z vlaku srší jiskry:

„O půlnoci do tmy tmoucí, topič a náš strojvedoucí napínají zrak. A když v noci o půlnoci, tisíc jisker srší vlak, je to drak, je to drak.“

A stránky se opět vracejí někam na začátek a prst se neúprosně zabodává na letní pohodě:

„Husopaska, pasáček, každý mává na vláček, dokud vidět obláček,“ odříkávám a dítě zrychleně listuje dál.

Jak jsem jen bývala ráda, že se mi texty vryly do paměti. A to důkladně. Však se mi ještě i teď, po všech těch dávno uplynulých letech, vybavují. A když je, jen tak z legrace, začnu odříkávat, vyčaruji tím, na obličeji již dávno dospělého syna, vědoucí úsměv.

A moje „kouzelná kniha“? Ta moje nejmilejší a nejvíc omakaná? To byl román „Velké trápení“ od Heleny Šmahelové. Ostatně, od této spisovatelky, jsem pak přečetla snad úplně všechno. Stala se tak ze mě postupně a nenásilně velká čtenářka, která bez knihy už nemůže vůbec být.

A tak se stalo, že mě i syna, dokázaly naše „kouzelné knihy“ vtáhnout do toho nádherného světa, který se rozprostírá za každou obálkou a žije, čilým a různorodým životem, na potištěných stránkách.

Nehledě na to, že mi nové knihy i nádherně voní. Neznám prostě nic lepšího, než očichávat nově koupenou a poprvé otevřenou knihu. Mám dokonce i vlastní rituál, který prostě musím stůj co stůj dodržet, než se začtu do děje. Již jaksi automaticky vezmu knihu, podrobně si prohlédnu obálku, otevřu, přičichnu, nalistuji a vděčně pohladím první stránku. Jo, a po každém zavření knihy, ji ještě na rozloučenou pohladím po obálce.

A myslete si o mně, co chcete. Rituál je rituál, to se nedá nic dělat.

A co vy, milí přátelé? Jaká je ta vaše „kouzelná kniha“?

Nominujte autora do ankety Bloger roku

Autor: Alena Pekařová | středa 28.1.2015 14:52 | karma článku: 8.28 | přečteno: 228x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Kultura

Eva Šamánková

Dokonalé děti

Byly kamarádkami. Naposledy se viděly před 12 lety. Obě měly malé děti, z kterých jsou dnes už teenageři. Nebo ne? Protože jak je možné, že když ji po tolika letech znovu uvidí, má vedle sebe děti, které nezestárly ani o den?

26.5.2022 v 8:50 | Karma článku: 5.44 | Přečteno: 294 | Diskuse

Dita Jarošová

Probíhejme Mariupol a sviťme !

Je třeba zmapovat ruské válečné zločiny, nenechat jeden každý nepotrestaný. Snímky obránce včetně kultovního s kuželem vytouženého vymodleného světla budiž připomínkou té míry brutality, s níž se stateční muži a ženy museli utkat!

25.5.2022 v 0:09 | Karma článku: 12.18 | Přečteno: 226 | Diskuse

Eva Šamánková

Ženská na odstřel

Práce novináře přináší nejrůznější zkušenosti a zážitky. Tohle setkání zůstane nezapomenutelné. Bývalá novinářská hvězda se při rutinním pozorování policejní práce dostane do smrtelného ohrožení. Stane se z ní ženská na odstřel...

24.5.2022 v 14:46 | Karma článku: 5.70 | Přečteno: 171 | Diskuse

Viliam Kusi

Mí Slované

O Slovanech jsme se učili ve škole. Měl jsem i pár knih o Slovanech ve své knihovně. Všechny učebnice a knížky o historii Slovanů však začínají v období stěhování národů. Zdrojů o našich hlubších kořenech je málo, ale kdo hledá..

23.5.2022 v 15:00 | Karma článku: 10.35 | Přečteno: 480 | Diskuse

Richard Kolář

Otevřený dopis ministrovi kultury ČR. Vážený pane ministře kultury Martine Baxo

Národní divadlo pod vedením Jana Buriana přestalo být reprezentační scénou České republiky v oboru opery. Nejvyšší stupínek našeho divadelnictví ponížil generální ředitel na penězovod veřejných prostředků s pochybným místem určení

23.5.2022 v 9:31 | Karma článku: 26.08 | Přečteno: 1278 | Diskuse
Počet článků 106 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 725
Jsem "obyčejná ženská z lidu", tedy středoškolačka, která věnovala skoro celý život práci. Práci pro svého zaměstnavatele i pro svou rodinu. Nyní již při vidině blížícího se důchodu se začínám věnovat i sama sobě. To znamená především svým koníčkům, což je zahradní architektura a nyní nově i psaní. Začínám psát nejen povídky, ale i romány.

Najdete na iDNES.cz