Proč je mi smutno na Silvestra

Zkusili jste si někdy vyjít na Silvestra ven do noční zahrady a jen tak v tichosti tam postát? Ne? Pak asi nepochopíte ten můj smutek nad lidským a hlučným vyjádřením silvestrovského veselí. 

Ta radost, je totiž dost krutě vykoupená utrpením zvířat. Především psů a ptáků.

Dobře, souhlasím s tím, že se každý správný páníček snaží ten stres svému pejskovi nějak zmírnit. A udělá pro to maximum. Přesto nedokáže úplně eliminovat tuto stresující situaci.

Ale co ti ptáci? Já na to před lety přišla také, až když jsem do té zahrady šla pozorovat ohňostroj, který se odpaloval od vzdálené hospody. Teprve pak mi to došlo.

Každá rána, každé zašumění a sykot rachejtlí, děsí ptáky v takové hrozné míře, že se to nedá ani popsat. Chvíli jsem udiveně stála v zasněženém trávníku ve středu zahrady, ale když pak těsně kolem mně prolétali násilně vzbuzení ptáci a s křikem se hnali kamsi dopředu a ani sami nevěděli, kam a proč letí, teprve pak jsem pochopila. Pochopila jsem úplně jasně, ten jejich ohromný děs a stres. Když do mě pak velmi silně narazil už třetí kos a vyděšeně zakřičel, měla jsem toho tak akorát.

Vrátila jsem se domů a ze všeho se dala do umývání nádobí.

Od té doby nemám ráda tu bujarou oslavu v podobě raket, světlic, rachejtlí a petard. Ani mě nenapadne vyjít ven a dívat se na všechny ty hlučné, ohňové a světelné efekty. Naopak. Zavřu se doma, ztiším i televizi a pustím se do nádobí.

V duchu jsem však s nimi, tam venku, na zahradě. A omlouvám se jim za všechny lidi.

A jen doufám, že to ti moji malí opeření nájemníci, kamarádi a pomocníci přežijí i tentokrát bez úhony.