Vysněná dovolená
Domluveno, vybrán vhodný termín, domů nanošeny stohy různých katalogů na letní dovolené. Nastalo to nejkrásnější období. To vybírání, porovnávání, vyptávání známých. To těšení se na něco, co ještě nelze ani pojmenovat, ale o čem se ví, že to bude úžasné a záviděníhodné. Prostě to bude jejich jedinečná dovolená, kterou si oba opravdu zaslouží.
Jak se čas vybírání protahoval, tak se začínaly hromadit neshody. Každý si představoval dovolenou jednak jinak, jednak rozdílně dlouhou. Nakonec to skončilo domluvou. Oba vyberou tři možnosti, o kterých budou přesvědčeni, že by vyhovovaly oběma, zaškrtnou je a pokud se v některé z nich oba dva sejdou, pojedou tam. Termín dokončení výběru – do téhle neděle.
Domluveno, rozhodnuto. Každý má tak dobrých sedm dní na to, aby vybral to úplně nej. Nastalo ještě úpornější a pečlivější vybírání a přehrabování katalogů. Leželi v tom, každý večer. Protože se nechtěli navzájem ovlivňovat, vůbec spolu o dovolené nemluvili. Byli zvědaví, jestli se trefí alespoň do jednoho místa. Jestli se tak dobře za ty roky znají.
Tak se těšila, že to musela rozebírat s kolegyněmi v práci. Informovala je o tom, které tři lokality si vybrala, a všechny se nakonec shodly na tom, že vůbec nejlepší je ta cesta lodí po Středozemním moři. Už si to spolu s ní i představovaly. To šplouchání vln, rozrážení moře přídí lodi, sezení na palubě a pozorování racků a možná i delfínů, každou noc v jiném přístavu. Prostě ji tu nádheru přály.
Týden uplynul jako voda. Na stole zůstal v neděli ráno ležet jeden jediný katalog. Byl to ten, ve kterém byl i její výběr. Byla nadšená. Takže se museli shodnout.
Katalog zmizel však dřív, než se ona vrátila z koupelny. Ale zmizel s ním i on.
Kam tak rychle mohl jít, ptala se sama sebe. Možná, že to šel hned zařídit. To by mu bylo podobné. Čekala, jako na trní.
Vrátil se za dvě hodiny.
„A je to zařízené, miláčku. Tak, jak jsme se oba shodli.“
Vrhla se mu kolem krku. „To se už těším. Na lodi jsem ještě nebyla.“
Jemně ji od sebe odstrčil. „Na jaké lodi?“ ptal se opatrně a znejistěl.
„No, jak jsme si vybrali. Tu plavbu po Středozemním moři, přece. Říkal jsi, že jsme se shodli a ona byla v tom katalogu na stole a .....“ podívala se na něj, teď už s podezřením.
Vyndal katalog a otevřel ho na předposlední stránce, kde byly tuzemské dovolené. A tam, u čtrnáctidenního pobytu na Šumavě s plnou penzí, byly dva křížky.
Nevěřícně vzala dotyčný předmět do rukou. Opravdu tam byly dva křížky, ale ona ho tam neudělala. Musel tam už být. Jinak si to nedovedla vysvětlit.
Honem nalistovala svoji loď a tam se skvěl jen jeden křížek. Nevybral si to tedy!
Podívala se na něj zklamaně, ale pohled do jeho očí, které zářily štěstím a očekáváním pěkných dnů po jejím boku, ji odzbrojil.
„No, vidíš, jak jsme se hezky shodli,“ zavřela katalog, dala mu pusu a rychle odešla do koupelny, aby neviděl slzy, které se jí draly do očí.
. . .
Po návratu z dovolené, vyprávěla kolegyním.
„Holky, a víte, že to byla tak úžasná dovolená, že na ni budu dlouho vzpomínat? Kam se hrabe nějaká loď. Co jsme všechno viděli a zažili, to by bylo na román. A domluvili jsme se tam zrovna, že za rok k nim jedem znova. Už se těším teď!“
Alena Pekařová
Vážení přátelé a (ne)vážení nepřátelé,
tak jsem se konečně rozhodla! Nebylo to hned, zrálo to pomalu, ale dozrálo (myslím) v pravý čas. Končím zde na blogu iDnes. Důvod? Špatně snáším ty zde neplodné diskuze, urážky a hádky o ničem.
Alena Pekařová
Jak ekologicky na mšice.
Potíže se mšicemi zná snad každý pěstitel čehokoliv. Pokud jsou venku na růžích, je to jednoduché – růže nejíme a tak bez váhání použijeme doporučený a zakoupený sprej. Tedy chemii. Něco jiného je, pokud se vám kolonie mšic usídlí na chilli papričkách pěstovaných celoročně na kuchyňském okně.
Alena Pekařová
Ostrov
Ta loďka se pohybovala souhlasně s obrovskými vlnami a vyděšená posádka se držela „zuby nehty“ všeho, co jen měla v dosahu. Již dávno nebyla tato plavba dovolenkovou kratochvílí. Již dávno se změnila v děsivou a život ohrožující.
Alena Pekařová
Už je to tady!!!
Vážení, dovolte mi jen krátké oznámení. Tak „už je to tady“ a nikdo nám to již nevezme.
Alena Pekařová
Za komunistů bylo líp?
„Jo, za komunistů bylo líp, paní Nováčková, to mi věřte,“ otočila se starší paní ke své sousedce na lavičce a povzdechla si. „No, jak v čem, paní Pavlíčková, jak v čem,“ odpověděla váhavě oslovená.
Alena Pekařová
Psí záhada
Ten článek v magazínu „Víkend“, mě zaujal natolik, že jsem v paměti pátrala, zda jsem něco takového také nezažila.
Alena Pekařová
Kravata
„Jo, a potřebuju novou kravatu,“ ozvalo se z koupelny, kde se holil mladý muž. „Ale, miláčku, vždyť jich máš plno ve skříni a tak přece ...“
Alena Pekařová
Já a metro
ANO, přiznávám se, jsem ženská z vesnice. A jako taková, musím být nutně Pražáky označená jako - bába z Buranova. Ne, necítím se trapně. Nemůže být každý z velkoměsta, ale ...
Alena Pekařová
Kouzelná kniha
Kouzelnou knihu má možnost poznat a přečíst úplně každý! Nevěříte? A přesto je to pravda.
Alena Pekařová
Kde to jenom vzali?
Dnešní ráno jsme, tak jako jindy, pustili rádio, na kterém máme nastavenou svoji oblíbenou stanici. Mimo jiného jsme se dozvěděli, že včerejší den - 19. ledna 2015, byl označen za nejhorší den v letošním roce.
Alena Pekařová
Hlavně, že si můžeme hrát
Jeli jsme zase jednou okolo té nádhery za dlouhým plotem. Předpisově sestřižený trávník nejzelenější ze všech v okolí, cesty, vlny v terénu, kopečky, kopce, potoky, jezírka a větší jezero s ostrůvkem. U toho samozřejmě stoprocentní obslužnost, aby se těm, kdo na to mají, mohlo splnit kdejaké přání. Prostě skoro vše, co hrdlo a tělo ráčí. Takový malý ráj na Zemi.
Alena Pekařová
Šedý mrak
Již delší dobu s tím zápasila sama. Bránila se, jak se dalo, kupovala v lékárně všechno, co jí tam nabídli a začala to užívat, vždy s novou nadějí. Po pár dnech však vždy musela uznat, že všechno přicházelo „v niveč“. Bylo jí čím dál hůř.
Alena Pekařová
Proč ho strašíte?
Autobus měl přijet přibližně za tři minuty a po chodníku se ještě loudavě přibližovala hlasitá trojice. Tedy ona, on a ono. Vypadalo to, že pojedou do města se mnou.
Alena Pekařová
Dopis
Stará paní sešla opatrně schody a po cestičce z písku, došla k vrátkům. Odemkla poštovní schránku, umístěnou ve středu branky, a nakoukla dovnitř. Tiše si vzdychla a vydala se pískovou cestou zpět. Obtížně vyšla schody, přidržujíc se jednou rukou zábradlí a druhou svírajíc hůl. Tiše za sebou zavřela vstupní dveře.
Alena Pekařová
Hvězda
„Kubíku, tak nám to jede až za půl hodiny. Vydržíš tady čekat nebo půjdeme ještě do parku?“ obrátil se starší pán na malého, asi pětiletého klučinu. „Počkáme tady, dědo. Nechci do parku. Budu koukat na auta.“
Alena Pekařová
Proč to nefunguje?
Možná se to už stalo i někomu z vás. Možná je to jejich normální chování. Možná jsem ojedinělý případ. Nevím. Každopádně jsem byla velmi rozčarovaná a měla jsem strašnou chuť někomu osobně vysvětlit, jak by to mělo správně chodit.
Alena Pekařová
Proč je mi smutno na Silvestra
Zkusili jste si někdy vyjít na Silvestra ven do noční zahrady a jen tak v tichosti tam postát? Ne? Pak asi nepochopíte ten můj smutek nad lidským a hlučným vyjádřením silvestrovského veselí.
Alena Pekařová
Proč si nedat třeba amarouny?
„Tak, a je po Vánocích,“ konstatoval syn s pohledem upřeným do lednice. Ne, že by byla prázdná, ale trochu přece jen zhubla. „Ty máš hlad?“ zeptala jsem se spíš jen proto, aby řeč nestála. Byly dvě hodiny odpoledne a po docela vydatném obědě hlad mít ještě nemohl. „Ne, jen mám na něco chuť.“
Alena Pekařová
Proč si nepopřát – aneb jsem tady nová
Nevím ještě, jak to tady na blogu všechno chodí a funguje. Jsem nová (od letošního léta) a jako nováček se tady teprve pomalu rozhlížím. Ale přece jen jsem již na něco důležitého přišla a podle toho se začínám i chovat a zařizovat.
Alena Pekařová
Proč se tak chovají?
Když mi tu příhodu vyprávěl, přepadl mě velký vztek na celý ten nespravedlivý svět. Proč se někteří chovají tak bezohledně, tak agresivně a tak hnusně? Proč schválně kazí náladu ostatním a pak se ještě hrozně diví, že nejsou mezi lidmi oblíbení?
předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
- Počet článků 106
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 752x