O výletech po Čechách
Začali jsme také sbírat turistické známky a turistické dřevěné obrázky. Jen škoda, že se začaly prodávat až v posledních několika letech. Kdybychom je sbírali od samého začátku našeho cestování, byly by jich již plné stěny.
Většinou jezdíme na místa, kde jsme ještě nebyli, jsou ale dvě lokality, kam se rádi vracíme a navštěvujeme je častěji.
Na prvním místě je Malá Skála. Prožili jsme tam týdenní dovolenou po dva roky. Můj bývalý zaměstnavatel tam měl v zámku rekreační a školící středisko. Vlastně ten zámek firmě patřil. Jak my jsme si to užívali! Spali jsme v bývalých komnatách šlechty, procházeli se po chodbách a schodištích, jedli v nádherné jídelně (plná penze s obsluhou „sluhy“), scházeli se ve společenské místnosti na konci zámecké chodby. Zde byl krásný strop a zachovalý krb.
Zámek a zámecká zahrada – to vše bylo jako naše a bylo o nás i nádherně postaráno. Jak často vzpomínám: …. Zámecká zahrada s cestami, jezírkem s rybkami, kašnou a vzácnými vysokými stromy a rozložitými keři, skleníkem šlechty, květinovými záhony, lavičkami na místech s nádherným výhledem do údolí a na protilehlé Suché skály … není nic hezčího.
Také okolí zámku jsme dokonale prozkoumali, chodili se houpat na dlouhou lávku pro pěší přes Jizeru. Prohlíželi si staré domky poddaných a srovnávali život šlechty a lidu v podzámčí.
Nemohu na Malou Skálu zapomenout. A tak se tam často vypravíme jen tak na celý den na výlet. Projdeme si stará známá místa, smutně se podíváme na zámek přes zavřenou zámeckou bránu (již dávno patří soukromému majiteli), pohoupáme se na lávce, umyjeme si ruce v obecní prádelně. Zavzpomínáme si, ale je nám tak trochu líto, že už ty krásné časy jsou nenávratně pryč.
Na druhém místě, které navštěvujeme opakovaně a moc rádi, se umístila zoologická zahrada Chleby. Je to soukromá zahrada, jejíž majitel začínal na zahradě s pár klecemi ptáků. Snil o vlastní ZOO a to se mu podařilo. Zahrada se rozrostla. Přikoupil další pozemky, opatřil si nová zvířata. Má dokonce vlastní odchovanou opičku Gibona, která je zde narodila. Stihli jsme ji naštěstí brzy po narození – byly jí tehdy dva měsíce, máma si ji nosila na břiše nebo na zádech a my z mláděte viděli jen dlouhé a hubené ruce a nohy. Majitel si také opatřil gepardici Mzuri, která je tak ochočená, že si ji mohou návštěvníci i hladit.
Také jsme neodolali a překvapilo nás, že to vůbec není hebký kožíšek, jaký mají domácí kočky. Bylo nám vysvětleno, že kožich je uzpůsobený pro dlouhé období dešťů, voda po něm musí stéct, nesmí se dostat ke kůži a musí rychle oschnout.
Vždy při dalších návštěvách zjišťujeme, že opět něco přibylo, něco ubylo (například koníci, které jsme minule krmili z ruky). Je tu prostě rodinná atmosféra a cítíme se tu jako doma. Připadáme si, že jsme na návštěvě u známého, který nás provází svou zahradou.
Ale těch krásným míst, která jsme projeli a navštívili, je strašně moc. Ze zážitků z těchto cest by již byla samostatná kniha.
No, ale stejně se vždycky z výletu rádi vrátíme do svého domu a na svou zahradu. Projdeme si ji, jako bychom ji viděli poprvé a už na nás volá soused přes plot:
„Ááá sousedi! Tak už jste doma! Kdepak jste byli celej den?“
A my rádi jdeme k plotu a vyprávíme zážitky, načež soused potvrzuje nádhernost toho místa, protože on to tam moc dobře zná (a zná toho opravdu hodně – je to totiž tramp a milovník přírody).
Prostě a jednoduše – musím na závěr konstatovat: Všude dobře, doma nejlíp!
Alena Pekařová
Vážení přátelé a (ne)vážení nepřátelé,
tak jsem se konečně rozhodla! Nebylo to hned, zrálo to pomalu, ale dozrálo (myslím) v pravý čas. Končím zde na blogu iDnes. Důvod? Špatně snáším ty zde neplodné diskuze, urážky a hádky o ničem.
Alena Pekařová
Jak ekologicky na mšice.
Potíže se mšicemi zná snad každý pěstitel čehokoliv. Pokud jsou venku na růžích, je to jednoduché – růže nejíme a tak bez váhání použijeme doporučený a zakoupený sprej. Tedy chemii. Něco jiného je, pokud se vám kolonie mšic usídlí na chilli papričkách pěstovaných celoročně na kuchyňském okně.
Alena Pekařová
Ostrov
Ta loďka se pohybovala souhlasně s obrovskými vlnami a vyděšená posádka se držela „zuby nehty“ všeho, co jen měla v dosahu. Již dávno nebyla tato plavba dovolenkovou kratochvílí. Již dávno se změnila v děsivou a život ohrožující.
Alena Pekařová
Už je to tady!!!
Vážení, dovolte mi jen krátké oznámení. Tak „už je to tady“ a nikdo nám to již nevezme.
Alena Pekařová
Za komunistů bylo líp?
„Jo, za komunistů bylo líp, paní Nováčková, to mi věřte,“ otočila se starší paní ke své sousedce na lavičce a povzdechla si. „No, jak v čem, paní Pavlíčková, jak v čem,“ odpověděla váhavě oslovená.
Alena Pekařová
Psí záhada
Ten článek v magazínu „Víkend“, mě zaujal natolik, že jsem v paměti pátrala, zda jsem něco takového také nezažila.
Alena Pekařová
Kravata
„Jo, a potřebuju novou kravatu,“ ozvalo se z koupelny, kde se holil mladý muž. „Ale, miláčku, vždyť jich máš plno ve skříni a tak přece ...“
Alena Pekařová
Já a metro
ANO, přiznávám se, jsem ženská z vesnice. A jako taková, musím být nutně Pražáky označená jako - bába z Buranova. Ne, necítím se trapně. Nemůže být každý z velkoměsta, ale ...
Alena Pekařová
Kouzelná kniha
Kouzelnou knihu má možnost poznat a přečíst úplně každý! Nevěříte? A přesto je to pravda.
Alena Pekařová
Kde to jenom vzali?
Dnešní ráno jsme, tak jako jindy, pustili rádio, na kterém máme nastavenou svoji oblíbenou stanici. Mimo jiného jsme se dozvěděli, že včerejší den - 19. ledna 2015, byl označen za nejhorší den v letošním roce.
Alena Pekařová
Hlavně, že si můžeme hrát
Jeli jsme zase jednou okolo té nádhery za dlouhým plotem. Předpisově sestřižený trávník nejzelenější ze všech v okolí, cesty, vlny v terénu, kopečky, kopce, potoky, jezírka a větší jezero s ostrůvkem. U toho samozřejmě stoprocentní obslužnost, aby se těm, kdo na to mají, mohlo splnit kdejaké přání. Prostě skoro vše, co hrdlo a tělo ráčí. Takový malý ráj na Zemi.
Alena Pekařová
Šedý mrak
Již delší dobu s tím zápasila sama. Bránila se, jak se dalo, kupovala v lékárně všechno, co jí tam nabídli a začala to užívat, vždy s novou nadějí. Po pár dnech však vždy musela uznat, že všechno přicházelo „v niveč“. Bylo jí čím dál hůř.
Alena Pekařová
Proč ho strašíte?
Autobus měl přijet přibližně za tři minuty a po chodníku se ještě loudavě přibližovala hlasitá trojice. Tedy ona, on a ono. Vypadalo to, že pojedou do města se mnou.
Alena Pekařová
Dopis
Stará paní sešla opatrně schody a po cestičce z písku, došla k vrátkům. Odemkla poštovní schránku, umístěnou ve středu branky, a nakoukla dovnitř. Tiše si vzdychla a vydala se pískovou cestou zpět. Obtížně vyšla schody, přidržujíc se jednou rukou zábradlí a druhou svírajíc hůl. Tiše za sebou zavřela vstupní dveře.
Alena Pekařová
Hvězda
„Kubíku, tak nám to jede až za půl hodiny. Vydržíš tady čekat nebo půjdeme ještě do parku?“ obrátil se starší pán na malého, asi pětiletého klučinu. „Počkáme tady, dědo. Nechci do parku. Budu koukat na auta.“
Alena Pekařová
Proč to nefunguje?
Možná se to už stalo i někomu z vás. Možná je to jejich normální chování. Možná jsem ojedinělý případ. Nevím. Každopádně jsem byla velmi rozčarovaná a měla jsem strašnou chuť někomu osobně vysvětlit, jak by to mělo správně chodit.
Alena Pekařová
Proč je mi smutno na Silvestra
Zkusili jste si někdy vyjít na Silvestra ven do noční zahrady a jen tak v tichosti tam postát? Ne? Pak asi nepochopíte ten můj smutek nad lidským a hlučným vyjádřením silvestrovského veselí.
Alena Pekařová
Proč si nedat třeba amarouny?
„Tak, a je po Vánocích,“ konstatoval syn s pohledem upřeným do lednice. Ne, že by byla prázdná, ale trochu přece jen zhubla. „Ty máš hlad?“ zeptala jsem se spíš jen proto, aby řeč nestála. Byly dvě hodiny odpoledne a po docela vydatném obědě hlad mít ještě nemohl. „Ne, jen mám na něco chuť.“
Alena Pekařová
Proč si nepopřát – aneb jsem tady nová
Nevím ještě, jak to tady na blogu všechno chodí a funguje. Jsem nová (od letošního léta) a jako nováček se tady teprve pomalu rozhlížím. Ale přece jen jsem již na něco důležitého přišla a podle toho se začínám i chovat a zařizovat.
Alena Pekařová
Proč se tak chovají?
Když mi tu příhodu vyprávěl, přepadl mě velký vztek na celý ten nespravedlivý svět. Proč se někteří chovají tak bezohledně, tak agresivně a tak hnusně? Proč schválně kazí náladu ostatním a pak se ještě hrozně diví, že nejsou mezi lidmi oblíbení?
předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
- Počet článků 106
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 752x