Znáte to jistě také. Člověk je zmlsaný, jazyk zhýčkaný různými pochoutkami, a přesto mozek vysílá signál – něco dobrého si dej!
„A co by sis dal?“
„Právě, že nevím.“
„Tak slané, sladké, kyselé,...?“ nabízím mu různé chutě.
„A udělala bys mi třeba amarouny?“
„No jasně, proč si nedat třeba amarouny. Tak mi, ale přines ze sklepa jablka.“
Určitě ten recept také znáte a často i děláte, není to nic světoborného. Nevymyslela jsem ten zázračný recept, který měli v úspěšném (a naší rodinou milovaném) seriálu Návštěvníci. Jedná se vlastně o jakýsi jablečný pudink, kterému naše rodina dala jen ten příhodný název.
Znáte? Ne? Tak vám, kteří jste ho dosud neokusili, posílám recept. Jen je mi, bohužel, líto, ale dělám ho už od oka a tak se nedočkáte žádného poměru surovin. Prostě dle chuti.
Ale nejprve mi dovolte malé upozornění pro ty, které rozčiluje uvádění receptů v tomto mém blogu.
(A v jednom mém článku mi to dali i dost krutě znát.)
Takže POZOR! – vy už, prosím, nečtěte dál!
....
Takže pro ty lidičky, co tu ještě zbyly:
Do kastrolu natočím studenou vodu, nakrájím do ní na menší (asi4 cmkousky) jablka a to všelijak různě. Prostě to jablko jednoduše okrájím. Použiji asi tak 8 jablek. Osladím, přidám 3 hřebíčky (ty po uvaření jablek opět vyndám) a dám vařit. Mezitím si připravím dva vanilkové pudinkové prášky, které vysypu do nádoby s trochou vody, osladím a dobře rozmíchám. Dále si připravím různé misky, poháry, prostě to mám doma. Vyložím piškoty (nemusí být – já osobně raději bez piškotů). Jablka občas zamíchám, a když jsou trochu rozvařené, vyndám hřebíčky a naliji do nich ty rozmíchané pudinky. Míchám do zhoustnutí, pak ještě ochutím trochou citrónové šťávy a nakonec pomalu malou naběračkou nalévám do těch misek, pohárů, atd. Zasypu ještě nahoře Grankem, aby to lépe vypadalo. Nechám vychladnout. Teprve pak je konzistence výrobku skoro stejná, jako u amarounů v tom televizním seriálu. A dobře se hodí k lehké svačině, právě, když je jen na něco chuť.
Poměr si snadno vyzkoušíte, aby vyhovoval vaší rodině. My máme raději hustší.
Není to tedy žádný zázrak, jak jsem již presentovala. Je to něco na způsob receptů Ládi Hrušky, ale proč vařit jen podle Zdeňka Pohlreicha, ne? Vyzkoušet se má všechno!
Takže vám, kteří to zkusíte – přeji dobrou chuť!
Vám, kteří to již znáte a děláte, se omlouvám za zdržení.
A vám, kteří jste to neměli číst, ale přesto jste četli, doporučuji pro uklidnění panáka slivovice. A komentáře si nechte od cesty. Pro vás ten článek opravdu nebyl.