Proč si nepopřát – aneb jsem tady nová

Nevím ještě, jak to tady na blogu všechno chodí a funguje. Jsem nová (od letošního léta) a jako nováček se tady teprve pomalu rozhlížím. Ale přece jen jsem již na něco důležitého přišla a podle toho se začínám i chovat a zařizovat.

Vím, ale docela jistě, že mě to tady, mezi vámi, dost baví. Získala jsem tu pár dobrých kamarádek a s několika si již i soukromě píšeme mail. Jsou to ty, které chápou život, tak jako já. Chtějí svět bez bolestí, úlisnosti a násilí. Dokáží pro přátelství něco udělat a určitě přítele neodkopnou a neshodí, ale naopak podrží, aby ještě více nezapadl, nedej Bože, nespadl až na dno. Pro takové lidi jsem tady ráda.

Ale, jak jsem tak nová, nevím, jestli si blogeři přejí vzájemně k svátkům. Jestli ne, tak mi promiňte, že zavádím novoty, ale dělám vždy to, co sama vnitřně cítím. A vždycky jsem to tak dělala.

Tedy - všichni milí přátelé blogu, dovolte mi popřát vám všem, co nejkrásnější Vánoce, jaké si jen dovedete vysnít. Do nového roku pak hodně zdraví, štěstí, sil a pohody, abyste se všichni měli, jak nejlépe to jen jde.