Jak si pěstujeme vlastní a velký vánoční stromeček
A navíc nemáme starosti, kdy a kde ho koupit a jak ho pak dopravit domů.
Máme již bohaté a letité zkušenosti s pěstováním vlastních vánočních borovic. Semena z borovicových šiček se k nám totiž naštěstí doslova „hrnou“ z blízkého lesa a to skoro pod tlakem. Proto nám bohatě stačí, že jen pomalu a pozorně procházíme zahradou a každým rokem nacházíme jejich nové náletové sazeničky. Ty pak jednoduše stačí na jaře přesadit do míst, kde nám nebudou překážet alespoň sedm až osm let. Musíme jen počítat s místem rozlehlým dost do šíře. Potřebujeme totiž, aby naše vánoční borovice měla minimálně čtyři kola větví.
Sazenice zaléváme jen z počátku, dokud nezačnou „dělat kola“. Pak už naši péči vůbec nepotřebují. Prostě si rostou „jako dříví v lese“. Půdu ani jejich polohu neřešíme. Chceme stromek jen pro ty vánoční svátky (likvidujeme ho až tak koncem ledna) a nemusíme mu tedy vybírat ty úplně nejlepší podmínky. Však nám bohatě postačí jen ty jeho čtyři kola.
A proč čekáme nejméně sedm let? První tři roky sazenice takzvaně „sedí“ a dělá kořenový systém. Pak teprve následuje její růst a každý rok vyroste jedno nové kolo a starší se rozrůstají do šíře. Necháváme jí třeba i pět až šest kol a ty dolní nakonec odřízneme. Bývají řidší. Prostě si ji necháme růst tak dlouho, dokud se nám její čtyři kola nelíbí. Ale je třeba dávat pozor i na to, aby tak zvaně nepřerostla. Pak by ta její „potřebná“ kola byla řidší od kmenu a rozlehlejší do stran, což není od vánočního stromku žádané.
Můžeme ji řezat i přímo na Štědrý den, jen tím riskujeme, že napadne do rána sníh (případně naprší) a zničíme si koberec od kapající vody. Proto je lepší, řezat nejpozději den předem a nechat ji v chodbě dobře okapat a oschnout. Stromek strojíme až ráno na Štědrý den.
Takže, pokud vám to dovolují podmínky bydlení, doporučuji to vyzkoušet. A věřte, že když to alespoň jednou s vlastním stromkem zkusíte, budete nadšeni. Uvidíte ten rozdíl, oproti kupovanému, který bývá řezán již v průběhu října a listopadu. Když už pomineme tu čerstvou vůni, oceníme hlavně finanční úsporu. A těch sedm až osm let, nám přece udělal stromek parádu a ekologický efekt i na zahradě, takže z něj máme užitek několikanásobný.
A vlastně ještě: Po Vánocích, když ho rozřežeme a přiložíme do kotle, tak se od něj nakonec i pěkně ohřejeme.
Alena Pekařová
Vážení přátelé a (ne)vážení nepřátelé,
tak jsem se konečně rozhodla! Nebylo to hned, zrálo to pomalu, ale dozrálo (myslím) v pravý čas. Končím zde na blogu iDnes. Důvod? Špatně snáším ty zde neplodné diskuze, urážky a hádky o ničem.
Alena Pekařová
Jak ekologicky na mšice.
Potíže se mšicemi zná snad každý pěstitel čehokoliv. Pokud jsou venku na růžích, je to jednoduché – růže nejíme a tak bez váhání použijeme doporučený a zakoupený sprej. Tedy chemii. Něco jiného je, pokud se vám kolonie mšic usídlí na chilli papričkách pěstovaných celoročně na kuchyňském okně.
Alena Pekařová
Ostrov
Ta loďka se pohybovala souhlasně s obrovskými vlnami a vyděšená posádka se držela „zuby nehty“ všeho, co jen měla v dosahu. Již dávno nebyla tato plavba dovolenkovou kratochvílí. Již dávno se změnila v děsivou a život ohrožující.
Alena Pekařová
Už je to tady!!!
Vážení, dovolte mi jen krátké oznámení. Tak „už je to tady“ a nikdo nám to již nevezme.
Alena Pekařová
Za komunistů bylo líp?
„Jo, za komunistů bylo líp, paní Nováčková, to mi věřte,“ otočila se starší paní ke své sousedce na lavičce a povzdechla si. „No, jak v čem, paní Pavlíčková, jak v čem,“ odpověděla váhavě oslovená.
Alena Pekařová
Psí záhada
Ten článek v magazínu „Víkend“, mě zaujal natolik, že jsem v paměti pátrala, zda jsem něco takového také nezažila.
Alena Pekařová
Kravata
„Jo, a potřebuju novou kravatu,“ ozvalo se z koupelny, kde se holil mladý muž. „Ale, miláčku, vždyť jich máš plno ve skříni a tak přece ...“
Alena Pekařová
Já a metro
ANO, přiznávám se, jsem ženská z vesnice. A jako taková, musím být nutně Pražáky označená jako - bába z Buranova. Ne, necítím se trapně. Nemůže být každý z velkoměsta, ale ...
Alena Pekařová
Kouzelná kniha
Kouzelnou knihu má možnost poznat a přečíst úplně každý! Nevěříte? A přesto je to pravda.
Alena Pekařová
Kde to jenom vzali?
Dnešní ráno jsme, tak jako jindy, pustili rádio, na kterém máme nastavenou svoji oblíbenou stanici. Mimo jiného jsme se dozvěděli, že včerejší den - 19. ledna 2015, byl označen za nejhorší den v letošním roce.
Alena Pekařová
Hlavně, že si můžeme hrát
Jeli jsme zase jednou okolo té nádhery za dlouhým plotem. Předpisově sestřižený trávník nejzelenější ze všech v okolí, cesty, vlny v terénu, kopečky, kopce, potoky, jezírka a větší jezero s ostrůvkem. U toho samozřejmě stoprocentní obslužnost, aby se těm, kdo na to mají, mohlo splnit kdejaké přání. Prostě skoro vše, co hrdlo a tělo ráčí. Takový malý ráj na Zemi.
Alena Pekařová
Šedý mrak
Již delší dobu s tím zápasila sama. Bránila se, jak se dalo, kupovala v lékárně všechno, co jí tam nabídli a začala to užívat, vždy s novou nadějí. Po pár dnech však vždy musela uznat, že všechno přicházelo „v niveč“. Bylo jí čím dál hůř.
Alena Pekařová
Proč ho strašíte?
Autobus měl přijet přibližně za tři minuty a po chodníku se ještě loudavě přibližovala hlasitá trojice. Tedy ona, on a ono. Vypadalo to, že pojedou do města se mnou.
Alena Pekařová
Dopis
Stará paní sešla opatrně schody a po cestičce z písku, došla k vrátkům. Odemkla poštovní schránku, umístěnou ve středu branky, a nakoukla dovnitř. Tiše si vzdychla a vydala se pískovou cestou zpět. Obtížně vyšla schody, přidržujíc se jednou rukou zábradlí a druhou svírajíc hůl. Tiše za sebou zavřela vstupní dveře.
Alena Pekařová
Hvězda
„Kubíku, tak nám to jede až za půl hodiny. Vydržíš tady čekat nebo půjdeme ještě do parku?“ obrátil se starší pán na malého, asi pětiletého klučinu. „Počkáme tady, dědo. Nechci do parku. Budu koukat na auta.“
Alena Pekařová
Proč to nefunguje?
Možná se to už stalo i někomu z vás. Možná je to jejich normální chování. Možná jsem ojedinělý případ. Nevím. Každopádně jsem byla velmi rozčarovaná a měla jsem strašnou chuť někomu osobně vysvětlit, jak by to mělo správně chodit.
Alena Pekařová
Proč je mi smutno na Silvestra
Zkusili jste si někdy vyjít na Silvestra ven do noční zahrady a jen tak v tichosti tam postát? Ne? Pak asi nepochopíte ten můj smutek nad lidským a hlučným vyjádřením silvestrovského veselí.
Alena Pekařová
Proč si nedat třeba amarouny?
„Tak, a je po Vánocích,“ konstatoval syn s pohledem upřeným do lednice. Ne, že by byla prázdná, ale trochu přece jen zhubla. „Ty máš hlad?“ zeptala jsem se spíš jen proto, aby řeč nestála. Byly dvě hodiny odpoledne a po docela vydatném obědě hlad mít ještě nemohl. „Ne, jen mám na něco chuť.“
Alena Pekařová
Proč si nepopřát – aneb jsem tady nová
Nevím ještě, jak to tady na blogu všechno chodí a funguje. Jsem nová (od letošního léta) a jako nováček se tady teprve pomalu rozhlížím. Ale přece jen jsem již na něco důležitého přišla a podle toho se začínám i chovat a zařizovat.
Alena Pekařová
Proč se tak chovají?
Když mi tu příhodu vyprávěl, přepadl mě velký vztek na celý ten nespravedlivý svět. Proč se někteří chovají tak bezohledně, tak agresivně a tak hnusně? Proč schválně kazí náladu ostatním a pak se ještě hrozně diví, že nejsou mezi lidmi oblíbení?
předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
- Počet článků 106
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 752x