Proč některý pes zlobí?
A snažím se opravdu hodně. Tak hodně, že mi už pomalu dochází inspirace. Chtěl bych totiž svému páníčkovi dělat jen samou radost a být mu k užitku. Však on si to zaslouží!
A tak mu pomáhám! Když vidím, že páníček něco hrabe v záhoně, okouknu, jak to dělá, a když si pak jde domů odpočinout, nastoupím já. Přesně tak, jak to dělal on a přesně na stejném místě, se snažím hrabat a hrabat. Někdy zvládnu i kus vedle, když ten páníčkův odpočinek trvá déle.
„Ježíši, cos to zase udělat? Já tě snad přerazím! A kde jsou teď ty tulipánový cibule, co? Jen mi přiděláváš práci! Mazej!“ Prstem mi ukáže směr, kterým mám mazat a tak se jdu, trochu uraženě, natáhnout k plotu do stínu. Opět nepochopil!
„A opovaž se, k těm záhonům, vůbec přiblížit! Slyšíš? Zákaz!“ pokračuje přísně páníček, ukazuje na záhony a zle se na mě dívá.
No, dobře, dobře! Když zákaz, tak zákaz! Trochu se teda teď natáhnu a prospím, když mě u sebe nechceš mít.
A páníček dává zatím záhony a cibule tulipánů do původního stavu, nerušen psím kamarádem, který tam v rohu zahrady trucuje. Dává se v klidu i do dalších částí svých latifundií, netuše, že je nenápadně „poočku“ sledován. Staré šlahouny cuket vyhazuje na kompost a než odejde ze zahrady, ještě se spokojeně rozhlédne po svém díle.
Co to tam ten páníček asi hází? Honí se mi to v hlavě pořád dokola, až musím vstát a jít se podívat. No tohle! Jsou tady celé zelené rostliny, které přece patří na ty páníčkovy záhony. Určitě se spletl a hodil to sem omylem. Musím mu to dát zase do pořádku.
Co mi to ale dává práce, to neuvěříte. Páníček sem omylem hodil snad všechno. Pomalu lezu nahoru a zase dolů z kompostu. Nahoru to jde lépe, dolů musím nosit plnou tlamu toho zeleného a tak mi to překáží v chůzi. Zakopávám, koulím se, ale nakonec se mi to povede. To zelené je zase pečlivě rozprostřené na všech záhonech a pěkně se tam vyjímá. Lehám si před záhony a dívám se na svoje dílo. Hezké! Páníček mě určitě pochválí!
„No teda, co je zase tohle?“ ozve se za mnou.
Sklopím uši, přikrčím se a jen páníčka ze zdola pozoruju.
„Ty snad nejsi normální pes. Můžu já tě nechat chvíli samotnýho? Běž, ať tě nevidím. Slyšíš? Mazej!“
Natažená ruka a prst mi opět ukazuje do rohu zahrady.
Jdu, ale tak, aby poznal, že se na něj taky zlobím. Lehám si k němu zadkem a čumákem k plotu. Pokládám si hlavu na packy a smutním si. On zatím zase hloupě nosí všechno to zelené zpátky na kompost.
Když myslí, že to je tak lepší, tak ať si. Mě už to nezajímá. Mám jinou zábavu. Něco tady totiž ukrutně voní? Jako bych tu cítil myš. Větřím a určuju směr, odkud to táhne. No, jo, už to mám. A už vidím i díru v zemi. Je u plotu a vede k sousedovi. Vím, že páníček myši nesnáší. Vstávám teda a jdu mu ji chytit. Jenže musím hrabat. Hluboko a pak i široko. Hrabu a hrabu a pak slyším zase svého páníčka těsně za mnou.
„To už přestává všechno! Ty seš vážně hyperaktivní. Co tě to zase raflo? Mazej!“
Jdu, teď už vážně uražený a nepochopený.
Nevšímá si mě, baví se sousedem a zahrabává moji, tak pracně vytvořenou díru. Že tam zahrabe i tu myš, to vůbec neřeší. A já ji už skoro měl. Stačila chvilka a donesl bych mu ji na důkaz své lásky a vděčnosti. Škoda! Teď si zase myslí, že jenom a jenom zlobím. A já mu přitom pomáhám.
On mě, ten můj páníček, snad nikdy nepochopí.
Alena Pekařová
Vážení přátelé a (ne)vážení nepřátelé,
tak jsem se konečně rozhodla! Nebylo to hned, zrálo to pomalu, ale dozrálo (myslím) v pravý čas. Končím zde na blogu iDnes. Důvod? Špatně snáším ty zde neplodné diskuze, urážky a hádky o ničem.
Alena Pekařová
Jak ekologicky na mšice.
Potíže se mšicemi zná snad každý pěstitel čehokoliv. Pokud jsou venku na růžích, je to jednoduché – růže nejíme a tak bez váhání použijeme doporučený a zakoupený sprej. Tedy chemii. Něco jiného je, pokud se vám kolonie mšic usídlí na chilli papričkách pěstovaných celoročně na kuchyňském okně.
Alena Pekařová
Ostrov
Ta loďka se pohybovala souhlasně s obrovskými vlnami a vyděšená posádka se držela „zuby nehty“ všeho, co jen měla v dosahu. Již dávno nebyla tato plavba dovolenkovou kratochvílí. Již dávno se změnila v děsivou a život ohrožující.
Alena Pekařová
Už je to tady!!!
Vážení, dovolte mi jen krátké oznámení. Tak „už je to tady“ a nikdo nám to již nevezme.
Alena Pekařová
Za komunistů bylo líp?
„Jo, za komunistů bylo líp, paní Nováčková, to mi věřte,“ otočila se starší paní ke své sousedce na lavičce a povzdechla si. „No, jak v čem, paní Pavlíčková, jak v čem,“ odpověděla váhavě oslovená.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Má přejít česká ekonomika na válečný režim? Doba míru je pryč, říká Pojar
Vysíláme Britský premiér Rishi Sunak nedávno oznámil, že jeho vláda uvede zbrojní průmysl do válečného...
Každý druhý učitel v Německu zažívá ve třídách násilí. Brutalita na školách roste
Premium Německý učitel se stává docela riskantní profesí. Násilí se stává stále běžnější částí vyučování a...
Biden nečekaně kývl na předvolební debatu. Kdykoli kdekoli, říká Trump
Americký prezident Joe Biden se v pátek nechal slyšet, že by chtěl do debaty se svým předchůdcem...
USA mění systém pomoci Ukrajině: už ne sklad, ale zbraně přímo ze zbrojovek
USA chystají dosud největší balík vojenské pomoci Ukrajině v přepočtu za více než 140 miliard...
Prodej bytu - Mladeč
Mladeč, okres Olomouc
2 820 000 Kč
- Počet článků 106
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 752x