Vzácný návštěvník?
Tento návštěvník k nám přišel nečekaně a nejprve vzbudil údiv a respekt. Vlastně přišla.
Velká červená housenka. Dlouhá dvanácticentimetrová housenčí dáma (nebo pán?) se líně a pomalu pohybovala po našem trávníku a směřovala k velkým kamenům u jezírka.
„Pojďte se všichni podívat! Honem foťák, co to je?“ „Tropický motýl Emanuel v prenatálním stádiu.“
„Teda, ta je krásná!“
„Vidíš ty tlustý nohy? Ty jsou ...“
„Sáhnul by sis na ni?“
„Ani za nic. Když je červená, tak bude asi jedovatá. Je to ochranná barva.“
„To nevím ...“
„Koukej, kam leze.....“
A housenka, vůbec nevzrušená tolika lidmi a hlasy, pokračovala pomalu svou cestou. Přelezla celý velký kámen a nechala se vyfotit. Zpět se dala stejnou cestou a shledajíc, že tento kámen je vyhovující, dala se pod ním do hloubení úkrytu. Pomalu se ztrácela lidem z očí a pod kamenem vyrůstala vedle ní hromádka zeminy.
„Hele, běž se podívat na internet a zkus si najít larvy roháče obecného. Beztak to bude ono. Co by to bylo jiného, takhle velkého u nás nic není.“
„Třeba TO není od nás a přicestovalo TO v bedýnce s banánama. Když takhle můžou cestovat jedovatí pavouci, tak může i housenka.“
„Zkus ten internet a bude jasno.“
Nejmladší z rodiny se docela ochotně ponořil do vyhledávání a po chvíli se z pokoje ozval vítězný výkřik.
„Už to mám.“
„Tak co to je, roháč, že jo?“
„Ne, je to Drvopleň obecný – Cossus cossus. Hele, to je přesně ona.“
„Tak ukaž, co tam o ní píšou.“
A tak zjistili, že Drvopleň obecný je motýl, jehož housenka vážně poškozuje větve a kmeny dřevin. Způsobuje lámání větví i stromů i úhyn celých stromů.
Drvopleň obecný se vyskytuje v lesích, parcích i zahradách. Miluje vrby, topoly, jilmy a ovocné dřeviny.
Ochrana rostlin pak spočívá ve skácení a spálení napadených větví nebo celé hostitelské dřeviny.
Rozpětí křídel dospělého motýla je až90 mm. Délka těla až40 mm. Jsou těžkopádní. Složí-li motýl křídla, vypadá v této klidové poloze jako výběžek nějaké větvičky, která je nahoře ulomena.
Drvopleň obecný napadá převážně zdravé stromy, svým žírem je oslabuje a jeho chodby jsou vstupní branou různým chorobám. Dochází k silnému poškození dřevin, odumírání větví nebo nezřídka celých dřevin. Housenky poškozují větve a kmeny do průměru10 cm, na povrchu při větším poškození jsou zřetelně viditelné otvůrky s pilinami a výkaly. Na řezu letorostem jsou chodbičky. Poškození drvopleněm je podobné žíru tesaříků, ale z otvůrků se nesypou piliny.
Hostitel zůstává velmi citlivý na poškození větrem a oslabené stromy jsou často napadány jinými škůdci.
Housenka se tři roky vyvíjí v hostitelské rostlině. Na konci vývoje dosahují délky až12 cm.
Kuklí se v napadených stromech nebo v kokonech z rozhryzaného dřeva.
Housenky bývají potravou ptáků, například strakapoudů. Vajíčka hledají sýkorky. Dospělé motýly loví netopýři, sovy a lelek.
„Tak, a co teď?“
„Já ji nemůžu zabít, dělá se mi z toho špatně.“
„Ale žere nám vrbu.“
„Já vím.“
„Prostě o tu vrbu přijdeme.“
Ze vzácného hosta se stal během chvilky host nevítaný a nežádoucí. Co s ním?
Poradíte?
Alena Pekařová
Vážení přátelé a (ne)vážení nepřátelé,
tak jsem se konečně rozhodla! Nebylo to hned, zrálo to pomalu, ale dozrálo (myslím) v pravý čas. Končím zde na blogu iDnes. Důvod? Špatně snáším ty zde neplodné diskuze, urážky a hádky o ničem.
Alena Pekařová
Jak ekologicky na mšice.
Potíže se mšicemi zná snad každý pěstitel čehokoliv. Pokud jsou venku na růžích, je to jednoduché – růže nejíme a tak bez váhání použijeme doporučený a zakoupený sprej. Tedy chemii. Něco jiného je, pokud se vám kolonie mšic usídlí na chilli papričkách pěstovaných celoročně na kuchyňském okně.
Alena Pekařová
Ostrov
Ta loďka se pohybovala souhlasně s obrovskými vlnami a vyděšená posádka se držela „zuby nehty“ všeho, co jen měla v dosahu. Již dávno nebyla tato plavba dovolenkovou kratochvílí. Již dávno se změnila v děsivou a život ohrožující.
Alena Pekařová
Už je to tady!!!
Vážení, dovolte mi jen krátké oznámení. Tak „už je to tady“ a nikdo nám to již nevezme.
Alena Pekařová
Za komunistů bylo líp?
„Jo, za komunistů bylo líp, paní Nováčková, to mi věřte,“ otočila se starší paní ke své sousedce na lavičce a povzdechla si. „No, jak v čem, paní Pavlíčková, jak v čem,“ odpověděla váhavě oslovená.
Alena Pekařová
Psí záhada
Ten článek v magazínu „Víkend“, mě zaujal natolik, že jsem v paměti pátrala, zda jsem něco takového také nezažila.
Alena Pekařová
Kravata
„Jo, a potřebuju novou kravatu,“ ozvalo se z koupelny, kde se holil mladý muž. „Ale, miláčku, vždyť jich máš plno ve skříni a tak přece ...“
Alena Pekařová
Já a metro
ANO, přiznávám se, jsem ženská z vesnice. A jako taková, musím být nutně Pražáky označená jako - bába z Buranova. Ne, necítím se trapně. Nemůže být každý z velkoměsta, ale ...
Alena Pekařová
Kouzelná kniha
Kouzelnou knihu má možnost poznat a přečíst úplně každý! Nevěříte? A přesto je to pravda.
Alena Pekařová
Kde to jenom vzali?
Dnešní ráno jsme, tak jako jindy, pustili rádio, na kterém máme nastavenou svoji oblíbenou stanici. Mimo jiného jsme se dozvěděli, že včerejší den - 19. ledna 2015, byl označen za nejhorší den v letošním roce.
Alena Pekařová
Hlavně, že si můžeme hrát
Jeli jsme zase jednou okolo té nádhery za dlouhým plotem. Předpisově sestřižený trávník nejzelenější ze všech v okolí, cesty, vlny v terénu, kopečky, kopce, potoky, jezírka a větší jezero s ostrůvkem. U toho samozřejmě stoprocentní obslužnost, aby se těm, kdo na to mají, mohlo splnit kdejaké přání. Prostě skoro vše, co hrdlo a tělo ráčí. Takový malý ráj na Zemi.
Alena Pekařová
Šedý mrak
Již delší dobu s tím zápasila sama. Bránila se, jak se dalo, kupovala v lékárně všechno, co jí tam nabídli a začala to užívat, vždy s novou nadějí. Po pár dnech však vždy musela uznat, že všechno přicházelo „v niveč“. Bylo jí čím dál hůř.
Alena Pekařová
Proč ho strašíte?
Autobus měl přijet přibližně za tři minuty a po chodníku se ještě loudavě přibližovala hlasitá trojice. Tedy ona, on a ono. Vypadalo to, že pojedou do města se mnou.
Alena Pekařová
Dopis
Stará paní sešla opatrně schody a po cestičce z písku, došla k vrátkům. Odemkla poštovní schránku, umístěnou ve středu branky, a nakoukla dovnitř. Tiše si vzdychla a vydala se pískovou cestou zpět. Obtížně vyšla schody, přidržujíc se jednou rukou zábradlí a druhou svírajíc hůl. Tiše za sebou zavřela vstupní dveře.
Alena Pekařová
Hvězda
„Kubíku, tak nám to jede až za půl hodiny. Vydržíš tady čekat nebo půjdeme ještě do parku?“ obrátil se starší pán na malého, asi pětiletého klučinu. „Počkáme tady, dědo. Nechci do parku. Budu koukat na auta.“
Alena Pekařová
Proč to nefunguje?
Možná se to už stalo i někomu z vás. Možná je to jejich normální chování. Možná jsem ojedinělý případ. Nevím. Každopádně jsem byla velmi rozčarovaná a měla jsem strašnou chuť někomu osobně vysvětlit, jak by to mělo správně chodit.
Alena Pekařová
Proč je mi smutno na Silvestra
Zkusili jste si někdy vyjít na Silvestra ven do noční zahrady a jen tak v tichosti tam postát? Ne? Pak asi nepochopíte ten můj smutek nad lidským a hlučným vyjádřením silvestrovského veselí.
Alena Pekařová
Proč si nedat třeba amarouny?
„Tak, a je po Vánocích,“ konstatoval syn s pohledem upřeným do lednice. Ne, že by byla prázdná, ale trochu přece jen zhubla. „Ty máš hlad?“ zeptala jsem se spíš jen proto, aby řeč nestála. Byly dvě hodiny odpoledne a po docela vydatném obědě hlad mít ještě nemohl. „Ne, jen mám na něco chuť.“
Alena Pekařová
Proč si nepopřát – aneb jsem tady nová
Nevím ještě, jak to tady na blogu všechno chodí a funguje. Jsem nová (od letošního léta) a jako nováček se tady teprve pomalu rozhlížím. Ale přece jen jsem již na něco důležitého přišla a podle toho se začínám i chovat a zařizovat.
Alena Pekařová
Proč se tak chovají?
Když mi tu příhodu vyprávěl, přepadl mě velký vztek na celý ten nespravedlivý svět. Proč se někteří chovají tak bezohledně, tak agresivně a tak hnusně? Proč schválně kazí náladu ostatním a pak se ještě hrozně diví, že nejsou mezi lidmi oblíbení?
předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
- Počet článků 106
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 752x