O cuketách
Cuketa je v celé naší rodině velice oblíbená a nikdy ji nesmím zapomenout nasít.
Po letitých zkušenostech však seji do vyhnojené půdy pouze dvě cuketová semena, a to co nejdříve, aby bylo dost úrody ještě před nástupem podzimních mrazů. Plodilo by to totiž i dál, kdyby nenastoupila zima. V začátcích klíčení a růstu je však nejdůležitější (hlavně u nás) ochrana mladých sazenic před slimáky a to až do té doby, než mají pravé listy. Ty pak již slimákům nechutnají, asi proto, že jsou chlupaté. Po zasetí pak stačí rostliny pouze zalívat každý den (pokud tedy zrovna neprší). Ani se nemusí plít a okopávat. Udělají si totiž pod listy kryt, který neumožní růstu plevelu. A tak jsou pak již skoro bez údržbové. Pouze se sklízí úroda.
Při setí semen však musím odolat nutkání vysít jich více. Nesmím to přehnat, i kdyby se to přímo nabízelo a lákalo. Opravdu se to nedá pak sníst a měli bychom problém s nadbytkem. Alespoň my určitě, protože si necháváme cuketu narůst do většího rozměru. Nesklízíme je tak ve velikosti, kterou nyní nabízejí obchody. Jsou sice v této velikosti lahodnější, neloupou se a jí se i se semeny, ale my chceme hlavně z jedné cukety udělat moučník i oběd, a aby zbylo i na svačinu. Což nám pak jedna veliká cuketa bohatě zajistí. A levné jídlo je na světě. Také je v této vyzrálé podobě cuketa velmi snadno skladovatelná a vydrží až do února následného roku. Máme tedy naši vlastní cuketu k obědu nebo večeři i v zimě.
Ale ke všemu tomuto poznání jsem dospěla až po letech. Začínala jsem s jejich pěstováním jako s novinkou. Doma jsme nic takového neměli a moji rodiče si již pak na cuketu nikdy nezvykli.
Cukety jsem tedy začala pěstovat až později, kdy byly (jako novinka) propagovány v televizi a v časopisech. Zkusila jsem – neznalá výsledku – tehdy nasít asi šest semen a čekala na výsledek. Byl opravdu obrovský! A to doslova! Ujmulo se vše a rychle se to rozrůstalo na všechny strany. Myslela jsem, že nás to převálcuje. Převálcovalo to tedy alespoň vše, co jsem na záhoncích měla a stále to nasazovalo na další a další plody.
Naučila jsem se tak velice rychle cukety zpracovávat na všechny možné způsoby. Koupila jsem si knížku a dělala cuketové moučníky, cuketové obědy i večeře. Co zbylo, snědlo se i studené ke svačinám. Přidávala jsem cukety i do knedlíků a dělala cuketové zelí.
Plno cuket jsem rozdala, ale protože to bylo nové, nebyl takový zájem. Navíc sousedka přes silnici, která cukety pro svou rodinu také často dělá (a milují je), si v té době ještě pěstovala svoje a měla jich také nadbytek.
Najedli jsme se tedy cuket až dost, ale je zajímavé, že se nepřejí. Je to s nimi asi jako chlebem. Tak si tedy nyní po letitých zkušenostech můžu s klidem zapsat:
Cuketa a chléb se nikdy nepřejí!
Cukety však moc vitamínů nemají, zato jsou bohaté na vodu a s tím se musí při přípravě pokrmů počítat. Případně je nechat „vypotit“ alespoň jednu hodinu a pak vodu několikrát slívat. Ale i tak se velkého množství vody nedá zbavit. Pokud se chystáte dělat cuketu na slaný způsob, je dobré ji před vypocením osolit. Voda se pak snáze uvolňuje. Ale naštěstí, v receptech pokrmů z cuket, se s tím již počítá a pokud je třeba se vody zbavit, je to tam uvedeno. Pokud to recept dovoluje, vody se nezbavujeme. Lidem je totiž voda z cuket prospěšná, jednak pro doplnění tekutin, jednak z důvodu přítomnosti trochy minerálních látek, sacharidů a bílkovin. Cukety také obsahují dostatek vlákniny, která příznivě ovlivňuje trávení.
Cukety prý působí i mírně proti rakovině.
To se však tvrdilo hlavně v době, kdy se vehementně propagovaly. Pak jsem to již neslyšela. Tak nevím.
Nejlepší vlastností cuket je to, že mají obrovskou přizpůsobivost. Ochotně na sebe berou libovolnou chuť připravovaného jídla. Mohou se z nich tedy dělat pokrmy sladké i slané. Ve všem, kam je přidáme, jsou lahodné, jemné a úplně úžasné. Naše rodina si po různých zkušebních receptech, vybrala čtyři favority, a když doma řeknu, že si uděláme cuketu, nejprve chtějí koláč a pak se dlouho rozhodují, zda řízky, nádivku nebo těstoviny. Také je napadlo, že by to chtěli vše najednou, aby pak nelitovali, že přišli o jiný druh pokrmu.
Alena Pekařová
Vážení přátelé a (ne)vážení nepřátelé,
tak jsem se konečně rozhodla! Nebylo to hned, zrálo to pomalu, ale dozrálo (myslím) v pravý čas. Končím zde na blogu iDnes. Důvod? Špatně snáším ty zde neplodné diskuze, urážky a hádky o ničem.
Alena Pekařová
Jak ekologicky na mšice.
Potíže se mšicemi zná snad každý pěstitel čehokoliv. Pokud jsou venku na růžích, je to jednoduché – růže nejíme a tak bez váhání použijeme doporučený a zakoupený sprej. Tedy chemii. Něco jiného je, pokud se vám kolonie mšic usídlí na chilli papričkách pěstovaných celoročně na kuchyňském okně.
Alena Pekařová
Ostrov
Ta loďka se pohybovala souhlasně s obrovskými vlnami a vyděšená posádka se držela „zuby nehty“ všeho, co jen měla v dosahu. Již dávno nebyla tato plavba dovolenkovou kratochvílí. Již dávno se změnila v děsivou a život ohrožující.
Alena Pekařová
Už je to tady!!!
Vážení, dovolte mi jen krátké oznámení. Tak „už je to tady“ a nikdo nám to již nevezme.
Alena Pekařová
Za komunistů bylo líp?
„Jo, za komunistů bylo líp, paní Nováčková, to mi věřte,“ otočila se starší paní ke své sousedce na lavičce a povzdechla si. „No, jak v čem, paní Pavlíčková, jak v čem,“ odpověděla váhavě oslovená.
Alena Pekařová
Psí záhada
Ten článek v magazínu „Víkend“, mě zaujal natolik, že jsem v paměti pátrala, zda jsem něco takového také nezažila.
Alena Pekařová
Kravata
„Jo, a potřebuju novou kravatu,“ ozvalo se z koupelny, kde se holil mladý muž. „Ale, miláčku, vždyť jich máš plno ve skříni a tak přece ...“
Alena Pekařová
Já a metro
ANO, přiznávám se, jsem ženská z vesnice. A jako taková, musím být nutně Pražáky označená jako - bába z Buranova. Ne, necítím se trapně. Nemůže být každý z velkoměsta, ale ...
Alena Pekařová
Kouzelná kniha
Kouzelnou knihu má možnost poznat a přečíst úplně každý! Nevěříte? A přesto je to pravda.
Alena Pekařová
Kde to jenom vzali?
Dnešní ráno jsme, tak jako jindy, pustili rádio, na kterém máme nastavenou svoji oblíbenou stanici. Mimo jiného jsme se dozvěděli, že včerejší den - 19. ledna 2015, byl označen za nejhorší den v letošním roce.
Alena Pekařová
Hlavně, že si můžeme hrát
Jeli jsme zase jednou okolo té nádhery za dlouhým plotem. Předpisově sestřižený trávník nejzelenější ze všech v okolí, cesty, vlny v terénu, kopečky, kopce, potoky, jezírka a větší jezero s ostrůvkem. U toho samozřejmě stoprocentní obslužnost, aby se těm, kdo na to mají, mohlo splnit kdejaké přání. Prostě skoro vše, co hrdlo a tělo ráčí. Takový malý ráj na Zemi.
Alena Pekařová
Šedý mrak
Již delší dobu s tím zápasila sama. Bránila se, jak se dalo, kupovala v lékárně všechno, co jí tam nabídli a začala to užívat, vždy s novou nadějí. Po pár dnech však vždy musela uznat, že všechno přicházelo „v niveč“. Bylo jí čím dál hůř.
Alena Pekařová
Proč ho strašíte?
Autobus měl přijet přibližně za tři minuty a po chodníku se ještě loudavě přibližovala hlasitá trojice. Tedy ona, on a ono. Vypadalo to, že pojedou do města se mnou.
Alena Pekařová
Dopis
Stará paní sešla opatrně schody a po cestičce z písku, došla k vrátkům. Odemkla poštovní schránku, umístěnou ve středu branky, a nakoukla dovnitř. Tiše si vzdychla a vydala se pískovou cestou zpět. Obtížně vyšla schody, přidržujíc se jednou rukou zábradlí a druhou svírajíc hůl. Tiše za sebou zavřela vstupní dveře.
Alena Pekařová
Hvězda
„Kubíku, tak nám to jede až za půl hodiny. Vydržíš tady čekat nebo půjdeme ještě do parku?“ obrátil se starší pán na malého, asi pětiletého klučinu. „Počkáme tady, dědo. Nechci do parku. Budu koukat na auta.“
Alena Pekařová
Proč to nefunguje?
Možná se to už stalo i někomu z vás. Možná je to jejich normální chování. Možná jsem ojedinělý případ. Nevím. Každopádně jsem byla velmi rozčarovaná a měla jsem strašnou chuť někomu osobně vysvětlit, jak by to mělo správně chodit.
Alena Pekařová
Proč je mi smutno na Silvestra
Zkusili jste si někdy vyjít na Silvestra ven do noční zahrady a jen tak v tichosti tam postát? Ne? Pak asi nepochopíte ten můj smutek nad lidským a hlučným vyjádřením silvestrovského veselí.
Alena Pekařová
Proč si nedat třeba amarouny?
„Tak, a je po Vánocích,“ konstatoval syn s pohledem upřeným do lednice. Ne, že by byla prázdná, ale trochu přece jen zhubla. „Ty máš hlad?“ zeptala jsem se spíš jen proto, aby řeč nestála. Byly dvě hodiny odpoledne a po docela vydatném obědě hlad mít ještě nemohl. „Ne, jen mám na něco chuť.“
Alena Pekařová
Proč si nepopřát – aneb jsem tady nová
Nevím ještě, jak to tady na blogu všechno chodí a funguje. Jsem nová (od letošního léta) a jako nováček se tady teprve pomalu rozhlížím. Ale přece jen jsem již na něco důležitého přišla a podle toho se začínám i chovat a zařizovat.
Alena Pekařová
Proč se tak chovají?
Když mi tu příhodu vyprávěl, přepadl mě velký vztek na celý ten nespravedlivý svět. Proč se někteří chovají tak bezohledně, tak agresivně a tak hnusně? Proč schválně kazí náladu ostatním a pak se ještě hrozně diví, že nejsou mezi lidmi oblíbení?
předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
- Počet článků 106
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 752x