Alena Pekařová
- Počet článků 106
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 752x
Seznam rubrik
Alena Pekařová
Ostrov
Ta loďka se pohybovala souhlasně s obrovskými vlnami a vyděšená posádka se držela „zuby nehty“ všeho, co jen měla v dosahu. Již dávno nebyla tato plavba dovolenkovou kratochvílí. Již dávno se změnila v děsivou a život ohrožující.
Alena Pekařová
Za komunistů bylo líp?
„Jo, za komunistů bylo líp, paní Nováčková, to mi věřte,“ otočila se starší paní ke své sousedce na lavičce a povzdechla si. „No, jak v čem, paní Pavlíčková, jak v čem,“ odpověděla váhavě oslovená.
Alena Pekařová
Kravata
„Jo, a potřebuju novou kravatu,“ ozvalo se z koupelny, kde se holil mladý muž. „Ale, miláčku, vždyť jich máš plno ve skříni a tak přece ...“
Alena Pekařová
Šedý mrak
Již delší dobu s tím zápasila sama. Bránila se, jak se dalo, kupovala v lékárně všechno, co jí tam nabídli a začala to užívat, vždy s novou nadějí. Po pár dnech však vždy musela uznat, že všechno přicházelo „v niveč“. Bylo jí čím dál hůř.
Alena Pekařová
Dopis
Stará paní sešla opatrně schody a po cestičce z písku, došla k vrátkům. Odemkla poštovní schránku, umístěnou ve středu branky, a nakoukla dovnitř. Tiše si vzdychla a vydala se pískovou cestou zpět. Obtížně vyšla schody, přidržujíc se jednou rukou zábradlí a druhou svírajíc hůl. Tiše za sebou zavřela vstupní dveře.
Alena Pekařová
Hvězda
„Kubíku, tak nám to jede až za půl hodiny. Vydržíš tady čekat nebo půjdeme ještě do parku?“ obrátil se starší pán na malého, asi pětiletého klučinu. „Počkáme tady, dědo. Nechci do parku. Budu koukat na auta.“
Alena Pekařová
Zvoneček
Začalo to všechno úplně nevinně a to tím, že Lojza našel zvoneček. Tak, jako každé sobotní ráno, se vydal na svá známá místa do lesa. Vykračoval si to s košíkem a s novým narozeninovým houbařským nožem a ......najednou ho za pařezem uviděl. Byl tam, chudák malý, zapadlý v mechu a trochu kovově svítil.
Alena Pekařová
Tablety
Procitla, když se nad ní skláněly bílé pláště. Nevěděla, co se stalo, ani kde je. Nejdříve vůbec nic necítila, ale postupně jí zaplavila tělo krutá bolest.
Alena Pekařová
Horečka
Ležela v nemocnici víc než týden a její tělo spalovala horečka. Ne teplota, ale opravdová a týrající horečka. Léky nezabíraly tak, jak by měly a lékaři nad její postelí kroutili hlavami.
Alena Pekařová
Zákaz vstupu
Nastěhoval se do toho starého činžáku docela nedávno. Ještě ani pořádně neznal všechny partaje. Jenom trochu ty, co s ním sídlily na stejném patře.
Alena Pekařová
Vysněná dovolená
Tolik let spolu nebyli na dovolené. Nejdříve kvůli penězům, pak stavbě domu a následně kvůli malým dětem. Teprve teď, když děti odrostly, dluhy byly splaceny a oni si mohli dokonce i něco naspořit, by to snad šlo.
Alena Pekařová
Zákaz kouření
Byla to nerozlučná parta. Scházeli se pravidelně každý pátek a společně někam vyráželi. Byli to otcové rodin a doma nechávali ženy a děti. Bylo jich šest a pokaždé některý z nich navrhl cíl. Většinou ostatní souhlasili a pak si užívali života po svém a to vždycky skoro do ranních hodin.
Alena Pekařová
Lázeňský host
Václav Klouda se dostal na kolečkové křeslo ani se nenadál. Bylo to všechno jako ve zrychleném filmu. Stačila vteřina nepozornosti, auto vyletělo ze silnice a obrátilo se na střechu. Pak už víc nevěděl. Vůbec nic dalšího si nepamatoval.
Alena Pekařová
Knihomol
Tak moc miloval knihy, že se to nedalo ani popsat. Bylo mu jedno, která to zrovna je. Nerozlišoval ani mezi dětskými knihami a knihami pro dospělé, mezi pohádkami a horory, mezi poezií a beletrií. Prostě, hlavně, že to byla kniha a to mu stačilo. Jak měl rád tu vůni tisku a papíru, to šustění stránek a to napětí, co opět nového objeví za pevnými deskami.
Alena Pekařová
Horská chata
Jakže začínají pohádky pro děti?..... Byla jednou jedna horská chata. ..... Takže začneme také tak, i když už dávno nejsme děti.
Alena Pekařová
Vůně léta
Marie opět otrhávala v jednom z dalších slunečních dnů heřmánkové květy a kolem ní se šířila jejich omamná vůně. Vůně bylin a ještě něčeho. Něčeho slovy těžko popsatelného, ale Marii příjemného.
Alena Pekařová
Stará fotografie
Jana strašně nenáviděla úklidové práce. Hlavně přehrabování starých věcí na půdě a ve sklepě. Od babičky si však přivezla krásný starý psací stůl, který se rozhodla zrekonstruovat. Jeho zásuvky se za ta léta, co stál u babičky v pokoji, již skoro nedaly dovřít. Přivezla si ho tedy i plným obsahem a hledala sílu, aby se do zásuvek vůbec podívala. Odkládala to.
Alena Pekařová
Divný strom
Radim si koupil rekreační pobyt na chatě uprostřed lesa. Samota jak vyšitá, klid, příroda, krásné počasí. Co jiného si přát?
Alena Pekařová
Pouliční osvětlení
Lída se konečně přestěhovala z velkého města na venkov. Byl to vždycky její velký sen, který si nyní dokázala splnit. Koupě malého domečku se zahrádkou, jí její touhu dokonale uspokojila. Ta malá vesnička ji vždycky přitahovala, nevěděla však, jak těžký život na vsi je, když přijde zima.
Alena Pekařová
Záhadná bytost
Káma a Mimoň – dva věrní kamarádi, byli pro jejich rodné město prostě jeho neodmyslitelnou součástí. Každý je znal, a když se městem pohyboval pouze jeden z nich, bez doprovodu druhého, bylo vždycky něco špatně.
Alena Pekařová
Splněný sen
Alice si vždycky přála mít takové zaměstnání, které by bylo i jejím koníčkem. To se jí však dosud, do jejích pětapadesáti let, nesplnilo. Zůstalo to tak jejím velkým snem.
Alena Pekařová
Mrtvý dědeček
Doma vždy čekal na členy domácnosti dědeček, který se staral o dům a vždy každého s úsměvem vítal hned za dveřmi. Tentokrát tam však na nikoho nečekal. Seděl na svém oblíbeném gauči v pokoji a tvářil se divně. Později si dokonce lehl.
Alena Pekařová
Šikovné ruce
Šikovné ruce má ten náš František, jen co je pravda,“ rozplývala se nad svým zetěm paní Růžena. „Jo, jo,“ přitakala její věrná kamarádka Věrka, aniž by Františka znala.
Alena Pekařová
Rajčatový král
Václav byl rajčatový král. Alespoň mu tak říkali kamarádi v místní hospůdce. Pěstoval rajčata nejen pro svou velkou rodinu a příbuzné, ale i pro sousedy a kamarády, kterým je rozdával.
Alena Pekařová
Lesní samota
„A proč teda nevypneš a nevyjedeš si ven?“ reagoval Michal na stížnosti svého kamaráda Pepy. „Tobě se to řekne. Tak za prvé mi teď nedají dovolenou a za druhé nemám kam jet.“
| předchozí | 1 2 | další |
